Wednesday, April 04, 2012

Poznámka č. 124 - Nebrat děti do pizzerie!

(Pozn. red. první část článku je psaná v pondělí, kvůli nedostatku času je článek dopsanej později) =)

Den blbec? Pro někoho možná prvního apríla, pro mě dneska =D Ale pěkně popřádku =)
Minulej týden jsem měla volnější pracovní dobu. Jen co můžu říct, tak letní prázdniny asi budou docela sranda ...  modlím se, aby tady to léto bylo hezký a celý nepropršelo, jinak nevím, jak to přežiju =D A hlavně jak to můžou přežít holky, co hlídaj mnohem ďábelštější děti než mám já?! Smekám před váma!
Celej ten týden byl zkomplikovanej tím, že rodinka rekonstruuje kuchyň a místo tří plánovaných dnů se to rozrostlo na celej týden. Takže v tom zmatku jsem dočista zapomněla na nějaký Social Security Number, který si musím vyřídit. A co si myslíte? Stihli to dokončit? Neee ... =D tudíž jsem si dneska po tom, co jsem zavezla děti do školy (přijeli jsme pozdě), zamířila rovnou domů, abych mohla pustit pána pracovat. Říkala jsem si, že nakupování může počkat do zítřka, nebo můžu vyjet odpoledne dřív. Chyba lávky. Po cestě ze školy jsem si všimla, že na mojí milované "zadní" cestě do školy se chystá nějaká uzavírka, trvající tři dny. Ok, tedy ... v plánu bylo zavést děti po škole na karate, kde jsem ještě neměla šanci jet, tak jsem si řekla, že když už pojedu kus nové cesty, tak to můžu zkusit i tou standardní cestou do školy. Zní to možná docela chaoticky, ale jednoduše řečeno jsem si sedla ke googlu a začala plánovat pro mě zcela nové a neznámé trasy domov-škola, škola-karate, karate-domov. Z Prahy jsem byla zvyklá kreslit si mini mapičky jako nápovědu a ač to zní sebehloupě, hodně mi pomohlo. Moje veledílo bylo dlouhý na tři papíry =D a docela jsem se v tom orientovala. =)
První část domov-škola byla docela hračka. Je to kratší a rychlejší cesta, kde HLAVNĚ není po každých dvou stech metrech blbej semafor, jako na té staré cestě. Mínus to má to, že je prostě velká ošklivá dálnice, kde jsem si i při jízdě maximální povolenou rychlostí připadala jako ten nejpomalejší slimák. Never mind ... od zítřka ji oficiálně jmenuji "školní cestou". =)
Pokud by vás zajímalo, jak tady funguje vyzvedávání dětí ze školy, tak u nás to máme takhle. Děcka chodí na soukromou školu. Každej den končí ve stejnou hodinu, já přijedu před školní areál a většinou se zařadím do už vytvořené kolony aut. Před školou se pohybujou  lidi s vysílačkama a hlásí dovnitř školy, pro koho si přijeli a který děti už teda můžou pustit ven (každý auto musí mít spešl kartičku). Jinak lidi, co to mají na starost znají rodiče, au pair nebo kohokoliv, kdo děti vyzvedává. Je to moc hezky promyšlený =) a připadám si vždycky jako součást nějaký tajnýho transportu osob =D
Tak mi dětičky naskočily do auta a hned na mě vyhrkly, kam teda jedem a že mají hlad =D Jelikož mě tohle prostě nikdo nevysvětloval, jak to mají zavedený a tak (normálně se jim tady au pair vždycky překrývají, což je OBROVSKÁ výhoda), neměla jsem v tom zavedenej žádnej systém. Haha, na otázku, jak to normálně probíhá, když mají před hodinou karate čas mi bylo sděleno, že třeba jezdí do hračkářství =D dobrej pokus no ... Já chtěla hlavě v pořádku dorazit před budovu karate, a potom podle času koupit něco na jídlo a na pití Podle mapy jsem věděla, že kolem by měly být nějaký obchody ... bohužel nic z toho nebylo zrovna to, co jsem si představovala a jediný, co přicházelo v úvahu byl pizza fast food, kterej jsem sice znala, ale nikdy jsem v něm ještě nebyla. Liam si objednal cosi mě neznámýho a Andie nějakou malou pizzu, já to pochopila spíš jako část nebo prostě něco malýho, tak jsem si to vzala taky. Vodu na pití tam neměli, takže děti samá radost si vzaly colu ... výsledek? Platila jsem skoro 30 dolarů a dostala 4 krabice. Haha, trošku drahá a velká svačinka, ne? Nehledě na to, že jsme museli tak 20 minut čekat, než to připraví, takže nám pak zbylo nějakých 10 min na přeparkování, převlečení, posvačení, nakrmení malé, přebalení malé (schovávala si pro nás MEGA překvapení!) ... celý dohromady = akorát zmatek, nehoráznej bordel v autě, pozdní příchod na karate a já zpocená a hladová! Ale hlavní bylo to, že mi mladá řekla, že mě má ráda, že jsem jako jedna z jejich předchozích au pair (o které vím, že ji měli moc rádi) =)))) Každopádně já jsem ponaučená do příště, že děti pěkně dostanou z domova přivezenou svačinku (nebo po cestě něco zdravějšího koupenýho) a sní jí nejlíp někde na lavičce v parku (až ten park najdu).
Cesta domů byla jen s jediným problémem, kterej se naštěstí po pár děsivých sekundách a málem sprostým slovu vyřešil ... nechtěně jsem odbočila z dálnice neznámo kam (celej pravej pruh se změnil na odbočovací, což jsem na ceduli neviděla přes nákladák řítící se přede mnou), po odbočení jsem ale pokračovala rovně a nakonec jako zázrakem sjela zpátky na tu dálnici, odkud jsem se odpojila.
Doma nás čekalo další překvapení ... část nových obkládacích cihel v kuchyni spadla, spousta se jich rozbila a další pořád padaly dolů, protože lepidlo bylo moc mokrý. Zkoušela jsem volat host rodičům, ale neúspěšně. Začala jsem zachraňovat zbylý cihly ze stěny, Andie si vzala na starost malou a Liam zkoušel volat a psát rodičmů, co s tím máme dělat =)) krásná týmová práce, všechno ďábelský chování zapomenuto =))
Celej den byl dneska šílenej, protože malá měla ke všemu nějakou blbou náladu a nebyla hodnej andílek jako normálně.  Já jen doufám, že mě čeká lepší zítřek =) Ehm ... zítra se samozřejmě pokračuje v rekonstrukci =D =D =D (ironický smích)
Aby ten článek nebyl tak pesimistickej, přidám i něco z toho lepšího soudku.
O víkendu jsem si přidala další kolečko do letopočtu, aneb měla jsem narozeniny. Jelikož tady pořád a stále nikoho neznám, tak jsem neměla nic v plánu a pořádně nevěděla co bude. Ráno jsem si udělala si snídani a vypadalo to, že ostatní ještě spí. Plán teda zněl jednoduše ... pojedu nakupovat! Než jsem se ale stihla připravit, přišel za mnou mladej, jestli chci jet s nima na oběd a nakupovat. =))) Po x dnech jsem ze sebe udělala normálního člověka, co nestraší lidi a vyrazila s rodinkou =) Nemířili jsme nikam jinam než do nákupní zóny The Greene, která je, jak by řekl můj skoro strejda "pačisa" =D Po mňamkovým obědě jsme se naše ženská část vydala do velkýho Forever 21, zatímco pánové se šli projít nějak jinam. Dvoupatrovej F21 bohužel a bohudík není dobrej na tak půlhodinku, po které se pánové vrátili =)) S asi dvěma kouskama jsem se vydala směrem ke zbytku rodiny, že teda jdeme ... tam mi bylo sděleno překvapení. Jako dárek k narozeninám dostávám xxx kredit na nakupování, pánové jdou do kina na film a holky do jiných obchodů. Já můžu zůstat nebo jít jinam a prostě nakupovat. Stála jsem tam trochu jako opařená, protože tolik peněz, kolik jsem "dostala" jsem ještě nikdy za jedno nakupování neutratila ... navíc, já jsem už nic nechtěla. Můj dárek byl pro mě Disney a byl to úžasnej dárek! Ještě si předtím dělali srandu, že mi nic dát nemůžou, protože po Disneym jsou švorc =D ha ha. Pak mi opět začali zpívat Happy Brithday ... (jednou už mi zpívali v autobuse v Disney, potom v mexický restaraci a potom HD, když ráno přišel do obýváku, kde jsem na ně čekala). Byla jsem už tak nějak dojatá, když mi HM podala cowboy slamák, kterej mi vybrala a kterej je jako dárek navíc, protože věděla, že jsem nějakej takovej chtěla =)))) Hlavně mě dorazilo jakým milým způsobem to říkala a jak jí u toho svítily oči =)))
Pak nastalo pár momentů zmatku, protože se mi najednou otevřela spousta možností, co koupit. Do kabinky jsem se nakonec dovlekla po pár hodinách se dvěma košíkama hader =D a začala to třídit. Překvapivě jsem tam utratila jen něco přes polovinu stanovené částky a nevěděla co dál. Teda jako nevěděla spíš kam, než co. Moc času už mi stejně nezbývalo, tak jsem se tak potloukala, procházela, sem tam vešla do nějakýho krámku, nic dalšího si už nekoupila. Ale tašku z F21 jsem měla plnou, takže spokojenost určitě velká =) Potom nás všechny společně čekal v kině film Mirror, Mirror/Sněhurka, kterej se moc líbíl. Nevím, jestli jsem měla jenom dobrou náladu, nebo byla šťastná, že tomu filmu skoro všechno rozumím nebo prostě proč, ale smála a tlemila jsem se jako pako. Za mě teda film určitě doporučuju =)
Poslední třešnička na dortu byla večeře v japonské restauraci, kde před váma kuchař to jídlo připravuje. Nikdy jsem v takové restauraci nebyla, takže zážitek super, protože s tím jídlem předvádí skvělou show =)) Jídlo mňam, dostala jsem ještě nějaký malý dárečky a další Hodně štěěěěstí, zráávíí ... a hurá domů spinkat.

Děti chodí na hodiny karate třeba i 4x týdně, záleží na počtu úkolů, jestli se jim chce a dalších okolnostech. Některý dny máme před hodinou trochu času, tak jsem se porozhlídla po okolí a našla malej, ale hezkej park kousek od areálu. Včera bylo odpoledne přes 20 stupňů, takže nám to hezky vyšlo a měli jsme takovej mini piknik v parku =) Každopádně bych vymyslet i nějakej záložní plán pro špatný počasí.
Večer jsme měli opravdový grilování nebo chcete-li po americku bbq a přišla nám anglická knížka česko-slovenských receptů sepsaná snad ještě za Masaryka =D
HM je dnes doma a měli bychom snad konečně vyrazit zařídit Social Security Number. Zítra začínám druhý měsíc v USA, letí to jak světelný roky =)
O víkendu má Liam narozeniny, takže mě čeká další nakupování =D yeeeeey. Já teda nakupuju pořád ... konečně mám lampičku a svítící digitální budík, takže v noci/ráno nezakopávám cestou k vypínači =) A taky když se vzbudím, vím jestli je 6 hodin ráno nebo 11 odpoledne ;)
No a v pondělí jsou tady Velikonoce =) Na to se moooc a moc těším!
Na zbylý fotky z Floridy stále čekám a doufám, že se nějakým zázrakem brzo teleportují do mýho pc (momentálně jsou v notebooku HF).

Přeju všem krásný Velikonoce a čtenářky z ČR mi můžou závidět, protože já letos konečně nedostanu pomlázkou přes zadek =D =D =D

M&M, Skittles a Starburst Jelly Beans (ty jsem dlouho a  marně v ČR hledala) =)

shopping

shopping

sice mám v mobilu gps, ale starej dobrej papír =)

Cracker Barrel restaurace

Cracker Barrel

Branch v Cracker Barrel =)

krásně nám to tady kvete =)

park


ulice u parku ... je hrozně hezká, což z fotky bohužel nejde poznat (do příště se polepším) =D ale hlavně se mi líbí ta silnice =D

2 comments:

  1. Ahojky Mony, to co popisuješ, to je nádhera a trošičku ale jen trošičku Ti závidím, páčo Ti to přeju. Ale musí to bejt nádhera to nakupování, viď. Taky bych někdy chtěla tak jako ty."Bobík" je kouzelná. Počkej až se zaběhneš, nic nebude problém vše bude redy.
    Počásko máte skvělé, tak užívej velikonoc bez výpraskuzdraví Kalinka a spol.

    ReplyDelete
  2. Jéé, Starburst Jelly Beans hledám v ČR taky už měsíce. :-( Snad se za 2 roky taky dostanu do USA :)

    ReplyDelete