Monday, September 03, 2012

Niagarské Vodopády, Dublin, Medina a Barcelona


Minulej víkend jsem procestovala kus světa, haha =)

Rozhodnutí uskutečnit výlet na Niagarský vodopády bylo docela spontánní.
Prostě jsem si tak řekla, že tam chci jet ještě než bude chladno, a jelikož Damla měla stejný přání, nebyl důvod to odkládat na později.
Jsem svojí host rodince neskutečně vděčná, že mi dovolí vzít si auto i na takovýhle vzdálenosti. Protǒze si díky tomu mužu dovolit výletovat, i když jsem v šetřícím režimu. Jo, tenhle režim trvá už nějakou dobu, ale v Americe se dají šetřit peníze jen se silnou vulí a pořádnou motivací =)
Výchozím bodem byl tentorkár náš dům, takže v pátek večer dorazila Damla k nám, všechno jsme pobalily, přichystaly a v sobotu kolem 5 hodiny ranní se vydaly na cestu. Leželo před náma nějakých 440 mil, což by podle strejdy Google mělo trvat zhruba sedm a půl hodiny.
Vyjížděly jsme ještě za tmy a viděly překrásnej východ slunce a spoustu zamlžených údolí. Poprvé jsme stavěly v Dublinu, což je městečko na okraji Columbusu. Mají tam totiž kukuřičný pole, a to né jen tak ledajaký =) Kukuřičný klasy, vyrobený z betonu či čeho, jsou větší než člověk. Celkově mě Ohio přijde jako kukuřičnej stát, protože na většině polí tady prostě vidím jenom kukuřici =)

S vycházejícím sluníčkem se taky objevil problém. A to sice problém s autem, přesněji pneumatikou. Kontrolka pro tlak v pneu mi zářila do očí, zatímco žaludek mi udělal salto. Tohle jsem vážně potřebovala. Už před nějakou dobu se mi tohle stalo, zajela jsem do servisu, kola dofoukaly a bylo hotovo. Potom se to stalo znovu, opět jsem jela do servisu, kde mi z kola vyndali hřebík. No a naposledy s tím byl problém asi tak před měsícem. A samozřejmě se to musí stát znovu, zrovna když jedeme tak daleko.
Zastavily jsme v městečku Medina, kde zrovna probíhal nějakej mezinárodní festival, takže všude to měli krásně vyzdobený a dokonce jsem tam zahlídla viset slovenskou vlajku =)
V servisu nám ty kola zkontrolovali nějakým přístrojem (všechno bylo ok) a potom teda dofoukali. Předtím jsem skoro vždycky jezdila do servisu "Midas". Nemůžu je nic než doporučit. Servisní střediska mají snad skoro všude. Vždycky byli strašně příjemní (a to jsem byla pokaždý na jiným místě) a já nikdy nic neplatila (i když bych platit měla) =)
Kontrolka přestala svítit a my mohly vesele pokračovat. Chvilku jsme projížděly Pensylvánií a potom už hurá New York. Chtěly jsme zastavit u cedule "Welcome to New York", ale na krajnici dálnice stála cedule, že zastavit se může jenom v případě nouze. Ale pro nás to byla nouze si tam tu fotku cvaknout =D

Hodně dlouhou dobu jsme projížděly okolo jezera Erie. Docela mě ale štvalo, že jsme jezero ani jednou nezahlídly, protože to od dálnice bylo přece jenom kus, než by se podle mapy mohlo zdát.
Do cíle jsme dorazily poněkud později, než jsme plánovaly ... kvůli té pneumatice jsme se hodně zdržely.
Rozhodly jsme se, že tu jednu noc přečkáme v kepmu a vzaly s sebou stan =D A rozhodně toho nelituju. Ten víkend bylo nad třicet stupňů, takže v noci jsme měly do zmrznutí hoodně daleko. Kemp byl krásně čistej, měl bazén, až na to že mě v noci probudil hluk projíždějícího vlaku a já se zděsila, že kempujeme na kolejích =D Taky jsme si užily srandy kopec, když jsme se ten stan snažily postavit =) Ale zvládly jsme to na jedničku!
No a potom už hurá k vodopádům! =) Na místě samozřejmě trable s parkováním a potom se proplést davem turistů. Chtěly jsme si koupit jenom lístky na loď Maid of the Mist, která jezdí až pod ty vodopády. Jenomže na začátku parku byly všude k sehnání jenom hromadný lístky na spoustu atrakcí (na to jsme neměly dost času). Nakonec jsme to nějak dobloudily až ke budkám Maid of the Mist a úspěšně se dostaly až k jejich přístavu. Obdržely jsme slušivý modrý pláštěnky a mohly se nalodit. Měly jsme štěstí, protože jsme na nalodění téměř nečekaly a chytily dobrýho fleka, ale na další loď se už tvořila neskutečná fronta.
Zážítek z Maid of the Mist je nepopsatelnej. Za pár dolarů se člověku naskytne pohled, kterej se jen tak nevidí. Snažila jsem se fotit, dokud to jen šlo, ale pod těma vodopádama si připadáte jako v šílené bouřce ... ta pláštěnka sice pomohla, ale jak foukalo, tak to bylo spíš otravný, takže když jsme se dostali opravdu blízko k vodopádům, shodila jsem kapuci i sluneční brýle, abych si to mohla dokonale vychutnat. A to, že jsem měla oči černý jak panda a byla celá promáčená mě vůbec nevadilo =)
Nějakou dobu jsme se potom procházely a fotily miliony fotek =) Jelikož bylo ještě pořád světlo a nohy nás nesly dál, rozhodly jsme se vyrazit k atrakci Cave of the Wind. Na webu se píše, že blíže k vodopádům se člověk nedostane, a možná je to fakt pravda. Nejprve obdržíte speciální pěnový sandále, dle poslední módy samozřejmě.

Výtahem sjedete hodně hluboko, vyplivne vás to ve smrduté mokré chodbičce, která ústí v úžasnou cestičku na pokraji útesu. Za všeobecnýho "Och" a "Aaach" ostatních rozhlížejících se návštěvníků dostanete další slušivou pláštěnku, tentokráte žlutou. Cestička se pomalu mění v dřevěný schody a následně různý mosty a další schody. A pokud se zvládnete vyšplhat až na ten nejvyšší bod "Hurricane Deck", odměnou vám bude ... mokrá pláštěnka =D A samozřejmě taky ucítíte, uslyšíte a pochopíte sílu Niagárských vodopádů.

Jediná věc co nám to neuvěřitelně kazila byli Indové. Nechápejte to špatně, nic proti nim nemám. Ale nevím, jestli zrovna ten víkend tam byla akce "Všichni Indové v USA na Niagáry" nebo co. Na tu atrakci jsme si vystály asi hodinovou frontu, z níž 90% tvořila indická populace, 5% asiati a zbytek byl mix. Vlastně bych to takhle zhodnotila v celým parku. Jinak samozřejmě většina Američanů jezdí na kanadskou (lepší) stranu do Ontaria, kam my potřebujeme vízum ...
Další den jsme odjížděli ještě před polednem s tím, že se budeme po cestě někde flákat. Úplnou náhodou jsem na mapě objevila malinkatou vesničku jménem Barcelona. Ano, možná jste si všimli, že mám trochu úchylku zastavovat ve "slavných" městech =) Nicméně jsem vůbec nevěděla, co mám od toho očekávat. Kromě toho, že podle mapy leží Barcelona na břehu jezera Erie.
Zaparkovaly jsme u benzínky, koupily mňamkový kafe a šly se posadit na lavičku. Tady se nám otevřel překrásnej výhled na přístav, lidupráznou písčitou pláž a maketu staré lodi.
Nakonec jsme v Barceloně strávily několik hodin. Většinou blbnutím s foťákem, relaxováním a znepříjemňováním života rackům =) Joo, tady by mě fakt nevadilo žít a ani bych se nemusela učit španělsky =) Občas se prostě vyplatí riskovat a vyrazit někam, aniž má člověk sebemenší informace o cílové destinaci =)




Maid of the Mist




Cave of the Wind

Barcelona, NY




starej maják v Barceloně =)







welcome home =)
Taková malá vsuvka na závěr. V pátek večer jsme s Damlou po práci vyrazily do Kings Island. Naše poslední a nejgrandióznější návštěva letní sezóny. Zvládly jsme ty nejhrůzostrašnější atrakce, který nám chyběly projet a já si můžu odšrkrtnout políčko v Bucket listu, protože jsem opravdu musela sebrat odvahu, abych si vlezla do tý ďábelský sedačky na Diamondback. Přikládám foto jako důkaz =)



Už druhej den ležím v posteli (dítě mě nakazilo smrtící rýmičkou) a s ucpaným nosem naspím tak čtyři hodiny, změnila jsem kabátek blogu, posmrkala hromady kapesníčků (doslova), zlikvidovala obrovskej pytlík brambůrek (oběd, svačina, večeře) a shlídla skoro celou řadu přihlouplýho seriálu ...
Dneska je v Americe svátek práce a já naštěstí nepracuju, takže jdu vesele pokračovat v lenošení =) Adios!




1 comment:

  1. Ta fotka tý pláže vypadá jako z pohádky Madagaskar :D :) úžasný! ;)

    ReplyDelete