Thursday, October 25, 2012

Death Valley a Yosemite NP



Ve čtvrtek ráno jsme se po asi tak čtyřech hodinách spánku nějakým zázračným způsobem sbalily a opustily Vegas. Namířeno jsme měly do Death Valley. A pokud jsem předtím valila oči na mrtvou poušť v Arizoně, netušila jsem, co moje oči spatří v Údolí smrti.

Ten den byl nejnáročnější hlavně pro mě a Damlu, protože jsem řídily od rána do večera (nebo spíš až do dalšího rána). Bylo vedro. Takový vedro, jaký jsme v životě ještě nezažila. Death Valley totiž dostálo svému jménu a téměř nás usmažilo.
Prvně jsme stavěly na Zabriskie point, kde je výhled jak z pohádky. Opravdu neskutečný. A ten klid. Jediný, co je slyšet je pouštní vítr =)

Dále jsme si zajely prohlídnout Bad Water Basin, kterýžto je nejníže položeným bodem v Americe. Na skále je tam přikovaná cedulka ve výšce hladiny moře.  Waaau …

Místo se nachází na obrovské solné pláni, kde snad kdysi bývala voda, která se odpařila a zanechala zem zvrásněnou solí. Plání vede cesta, kam vede ale bohužel netuším, protože jsme si s sebou nevzdaly dost vody a hlavně naše heslo dovolené „Neměly jsme čas“.


Poslední míněná zastávka proběhla na Mesquite písečných dunách. Tam já bych mohla blbnout do nekonečna =) Při procházce s foťákem jsem tam objevila malilinkatý stopy v písku … pravděpodobně od škorpiona nebo jiných pouštních obyvatel =)



Chtěly jsme zastavit a dotankovat benzín, ale zděsily jsme se cenou, která tam přesahovala 5 dolarů za galon (v Ohio tankuju v průměru 3.50 za gal.) Pokud teda někdo plánuje projíždět Death Valley, snažte se natankovat co nejvíc, ještě než tam dojedete.
Damla řídila dopoledne a jelikož jsme se měly po Death Valley vystřídat, rozhodla jsem se v autě trošku prospat. Mohla jsem spát asi tak hodinku, když jsem se probrala do divnýho rozhovoru holek vepředu auta. Byly jsme stále kdesi uprostřed pouště a auto vydávalo podivný zvuky. Haha. Něco bylo špatně s brzdama nebo s kolem. S hrůzou jsme zastavily a snažily se nějak přijít na to, co se děje. Dokonce jsme i otevřely kapotu, bezradně tam stály a koukaly dovnitř. Pak jsme se podívaly na sebe a jsem si jistá, že kdybychom nestály v pusté poušti , tak dostaneme záchvat smíchu =D Nakonec zatímco Damla popojížděla, my ostatní sledovaly kola a došly jsme k názoru, že to jsou brzdy. Jelikož jsme všechny odbornice na auta, řekly jsme, že to asi bude dlouhým sešlapávám brzd (sjížděly jsme dolů z hor) v tom šíleným horku. Yep.
Takže vedikt byl jasnej, pojedeme dál a nebudeme šlapat na brzdy =D Jely jsme teda mnohem pomaleji, než byl limit. Očividně to ale pomohlo, protože se auto vzpamatovalo. Bohužel jsme tím nabraly ooobrovský zpoždění ...
Poté co jsme úspěšně opustily poušť, zasedla jsem za volant a zábava mohla začít. Cesta z Údolí Smrti do Národního Parku Yosemite byla docela zajímavá. Hlavně po té stránce, že tam bylo úplně mrtvo =D Jede se přes šílený hory, kde je hodně pozvolný stoupání, který, ale trvá neskutečně dlouho.
Věděly jsme, že do západu slunce nám nezbývá moc času, takže jsem se snažila ukrátit trochu to naše zpoždění. Jakmile jsme ale projely branou do parku, musela jsem zpomalit, protože jsem před sebou měla nejšílenější cestu, jakou jsem kdy řídila.

Uzoučká cesta vede v horách a je to samá zatáčka. A trvá to neskutečně dlouho, protože se nedá jet rychle. Mrzelo mě, že jsem řídila, protože tím pádem jsem nemohla fotit. A navíc jsem byla jediná vzhůru. Na druhou stranu jsem ale ráda, protože bych únavou taky asik usnula a přišla o všechnu tu krásu kolem ...

Jak už jsem se zmínila v jednom z minulých článků, Yosemite jsme totálně po****. Do údolí jsme dorazily ve stejnou dobu jako se snesla tma. Musely jsme ještě vyklidit auto od všech zbytků jídla, aby se nám tam nevloupal nějakej medvěd. Nasedly jsme do autobusu, kterej rozváží po parku, že teda i když je tma, tak se stejně zajedeme podívat aspoň na ten vodopád. Řekly jsme řidiči, kam chceme a ten nám odpověděl, že vodopád je v tuhle dobu vyschnutej =D =D =D Hleděly jsme na něj jak šišky. Takže žádnej vodopád, žádnej výhled. Niente. Dojely jsme teda aspoň k do survenýr shopu, kde jsme měly ohromnou srandu z toho, že jsme jely tak daleko, tak hroznou cestu, abysme si koupily nějakou blbost s logem NP Yosemite.
Smích mě ale brzo přešel, když jsme nasedla zpět do auta a vyrazila směr San Francisco, který bylo vzdálený asi čtyři hodiny cesty. Cesta byla ještě horší než předtím a k tomu navíc tma jak v pytli. Tady jsem si opravdu sáhla až na dno, protože jsem se musela pekelně soustředit na to, abych vůbec udržela oči otevřený a k tomu zvládala vybrat ty ďábelský zatáčky a neskončit rozplácnutá někde na skále nebo pod skalou.
Do San Francisca jsme dorazily až po půlnoci a za pěkně hnusnýho provozu. Vystřídala jsem se s Damlou, protože mě už nepomáhala ani procházka na studených vzduchu.
Někde na dálnici jsme špatně odbočily a motaly se kolem centra. Nevím proč, ale z nějakýho záhadnýho důvodu jsme si vybraly hotel v downtownu. Agrrr, prosím vás, kdo plánuje návštěvu SF a bere s sebou auto, najděte si ubytování někde mimo downtown a ujistěte se, že hotel nabízí parkování. Protože náš žádný neměl. Ony tam sice jsou garáže, ale za takový ceny, že by z toho člověka trefilo ...
Někým zázrakem jsme našly volnýho fleka u krajnice kousek od hotelu a asi kolem jedné hodiny ranní vystoupily do mrazivýho San Francisca.
NP Yosemite

NP Yosemite

NP Yosemite

NP Yosemite

NP Yosemite

El Capitan, NP Yosemite
Na závěr bych se ještě vrátila k Národnímu parku Yosemtie. Pro mě, na rozdíl od holek, to byl jeden ze stěžejních bodů. A to, že jsme parkem vlastně jenom projely jsem nesla (ten smích v parku bych ironickej) hodně těžce. Když jsem projížděla parkem, viděla jsem tolik neskutečně překrásných míst, že jsem rozhodnutá se tam vrátit. Ať to stojí co to stojí ... jinak se já a můj foťák z Ameriky prostě nehnem =D Pravděpodobně to vidím na nějakej fototrip za účelem převážně fotografování =) Takže bych si mohla po cestě zastavovat třeba na každým kilometru a nemusela za to obdržet kyselý pohledy ...
Měli jsme jet s rodinou na dovolenou na západ USA do národních parků. Jenom HD musel pracovně do Evropy, takže se to odložilo a teď je ticho po pěšině ... tak tak nějak doufám, že se to pořád uskuteční, jinak mě čeká asi další dovolená, kde si prostě neodpočinu.

Malej zbytek fotek v GALERII :(

8 comments:

  1. Nevím, co napsat. Vzalo mi to dech ...

    ReplyDelete
  2. Máš uplně nádherné fotky !

    ReplyDelete
  3. Souhlasím, tvoje fotky jsou jedny z nejhezčích, který jsem kdy viděla z USA :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. =D no děkujii! Ještě abych tak brzo zase někam jela na výlet =)

      Delete
  4. Mohla bych se zeptat, co máš přesně za foťák? Protože si nemyslím, že bys fotky nějak moc upravovala ... a já právě si chci pořádit nějaký dobrý fotoaparát a protože se v tom moc nevyznám, nejsem si jistá který ...

    ReplyDelete
    Replies
    1. Tak přesně mám Canon 7D (+ objektiv většinou Canon EF-S 15-85mm). Ale to je velkej, těžkej a složitej krám =D Fotila jsem předtím s Canonem 1000D, což je pro začátečníka ok =) Ale já nejsem odborník, takže bych spíš doporučila pročíst recenze =) Zabere to sice spoustu času a občas je to otravný se tím prokousávat, ale zase se člověk jenom tím naučí, co jaký čísla a názvy znamenají a tak =)

      Delete
    2. To asi určitě, protože teda i když mi tohle napíšeš nevim "vo-co-go" :D ale juknu na něj na net ... a ještě se zetpám (promiň že pořád otravuju :D) jestli je třeba výhodnější koupit si něco takového jako foťák v USA ...

      Delete