Monday, November 26, 2012

Music City


Aneb o tom, jak jsem strávila „studijní“ víkend v Nashville v Tennessee.

Byla jsem v USA více než osm měsíců a stále bez jedinýho kreditu. Bylo to docela dost zneklidňující, hlavně, když se mě každej ptal, kdy teda začnu chodit do školy.
Na jarní semestr jsem dorazila pozdě. Zaregistrovala jsem se na jednu Community College a zjistila, že hodiny, který by mě zajímaly, škola nabízí pouze v hodinách, kdy bohužel pracuju. V létě potom sice nějaký hodiny nabízeli, ale vyhazovat tolik peněz a čas za něco, co mě nebaví, jsem zamítla. Na podzim jsem potom kvůli plánování dovolené propásla termíny a skočila nakonec s tím, že pojedu na jeden či více víkendových kurzů.
Minulej pátek večer jsem teda společně s Desi vyrazila do hudební mekky. Původně jsme měly vyjíždět nejpozději v sedm večer, ale jelikož se její HM zdržela v práci, vyjížděly jsme asi o půl deváté večer. Tohle mě jako přijde docela hnusný, protože její HM o tom kurzu věděla asi měsíc dopředu, věděla, že jedeme autem a cesta trvá více než pět hodin. A stejně si na ten den večer objednala pacienta (je to doktorka).
Cesta nám naštěstí utíkala rychle a nějak po jedné hodině ranní (jejich času) jsme se registrovaly v hotelu, kde jsme tu noc přečkávaly. Na recepci jsem tam narazila na staříka s českopolskýma kořenama =) Asi se tam hodně nudil, protože zatímco mně padaly víčka, jemu jela pusa ostošest.
A teď teda o tom kurzu. Téma bylo Nashville City Tour and Experiencing America. To znamenalo, že první den jsme strávili prohlídkou Nashville a další den „studiem“ v hotelu. Program nabízel ubytování i na páteční večer, pro ty, co dorazí dříve jako my. Ale jelikož chtěli sto dolarů na osobu, v pátek  jsme se raději uložily  do hotelu, kterej byl doslova přes cestu, kde nás to vyšlo o sedmdesát dolarů na osobu levněji.
V sobotu ráno jsme se zaregistrovaly, po krátkým úvodu nasedli do busu a vyrazili objevovat krásy Nashville. Byla to teda převážně bus tour s tím, že jsme stavěli na pár místech.
Nejprve u nashvillské verze Parthenónu



Potom jsme projížděly částí města jménem Music Row, kde v každé budově bylo nějaký hudební studio, vydavatelství a podobně. To bylo úžasný, protože tu atmosféru mohl člověk cítit i přes skla autobusu =) Viděli jsme studio, kde nahrával Elvis, nahatý sousoší, který lidi na svátky oblíkají a spoustu dalšího.
První pořádná zastávka v Country Music Hall of Fame. Já jsem sice většinu těch slavnejch lidí neznala, ale bylo to moc zajímavý a hezky vytvořený.


Elvisovo fáro =)






V popisu kurzu bylo, že sobotní jídlo si hradíme sami a taky že budeme mít čas ochutnat jižanskou kuchyni. Pcha … vykopli nás před obrovským nákupním centrem, kde se v tu dobu snažilo nakoupit snad celý Nashville a ukázali směr food court. Z výběru „jižanské kuchyně“ TGI Friday, Panda Express, Burger King, a další, jsme nakonec s Desi vybraly Pandu, která měla asi nejmenší frontu. Po obědě jsme si prošly kousek nákupního centra a potom se autobusem přesunuly do vedlejší „budovy“.
Je to Gaylord Opryland Hotel, kterej je snad největší hotel (bez kasina) v celý Americe. Vyklopili nás před obrovskou prosklenou částí budovy, kde se uvnitř nacházela zahrada s umělou řekou. Všude po stranách byly hotelový balkonky, takže obyvatelé měli přenádhernej výhled. Jelikož se blíží vánoce, tak už tam bylo všechno ve vánočím kabátku =) Nalodili jsme se do malých lodiček a s průvodce proplouvali tím areálem. Jakože bylo to hezký, ale nic extra zajímavýho.


uvnitř sněžil umělej sníh =)






Autobusem jsme zamířili zpátky do našeho hotelu a na šestou byl sraz a odjezd do centra na „večeři“. V uvozovkách to je proto, že to v programu bylo nazvaný večeře, ale jelo se prostě do barů pít =)
Pepper (naše řidička) s náma udělala malou okružní jízdu tou barovou částí, dala nám rady, kam jít a nejít, kam vás pustí, když je vám pod 21, apod. My jsme s Desi ty dvě ulice prošly několikrát, ve snaze najít nějaký místo, kde se dá jíst, poslouchat hudba a hlavně místo, kde člověk nestojí frontu na vstup. Nakonec jsme si daly jenom v rychlosti pizzu a vyrazily na prohlídku barů.
Jenom když jsme procházely ulicí, tak to bylo něco úžasnýho. Spousta barů a restaurací je totiž v jižanským country/cowboy stylu. V naprosté většině tam hrála živá hudba (byla sobota večer) a jenom procházet kolem těch barů byl zážitek =) Na každým rohu hrajou pouliční muzikanti, někteří dobře, někteří na nástroje, co našli v kuchyni, jiní zase páchnou jak stádo opic a hrajou na cokoliv, co našli pohozenýho u vedlejší popelnice.
Nevím, prostě, ale mě to místo úplně očarovalo. Navštívily jsme s Desi několik barů a mně se pekelně nechtělo opouštět nashvillskou Broadway (jméno ulice), protože jsme se neskutečně bavila. Kapely v barech hrály skvěle, pily společně s náma a všichni uvnitř vytvářeli bombastickou atmosféru, a i když tam bylo narváno, tak mi to vůbec nevadilo.


You ain't nothin but a hound dog ...




Když jsem si kupovala ten kurz do Nashville, tak mě ani ve snu nenapadlo, že by to mohlo být tak super =D Já jsem o tom městě věděla, že je spojovaný s hudbou, ale tím to končilo. A jelikož moje očekávání nebylo zrovna největší, o víc jsem byla překvapená a nadšená.
Další den to bylo ale o něčem úplně jiným. Ráno nám začínala „škola“. A všichni do jednoho byli nadšení! =D Začátek nebyl úplně hroznej, probírali jsme něco málo angličtinu, ale zábavnou formou. Potom přišel na řadu dlouhej monolog naší lektorky o americké vládě a politice. Kromě jedné holčiny, která NESKUTEČNĚ bombardovala lektorku otázkami (z toho fakt všichni kroutili hlavama) byli všichni znudění až hrůza. A já si nemohla pomoct, ale ta lektorka byla znuděná taky. Dávala nám pořád přestávky a spoustu věcí jsme prostě přeskočili. Nakonec jsme dostali zadáno sepsat příběh na dvě A4. Byly k tomu nějaký další úkoly, který se musely splnit a slova, který musel příběh obsahovat. To bylo docela peklo, protože jsme to musely sepisovat ve skupinkách a naše skupinka se na ničem nemohla dohodnout. Jakože kdybych si to mohla napsat sama, tak to mám za chvilku, ale takhle … prostě psaní povídky mi nepřipadne jako úkol stvořenej pro skupinovou práci. Sepsaly jsme nakonec šílenou story o psovi, co má pekelnou hrůzu z veverek =D Dostaly jsme za to certifikáty a mohly se vydat domů.
Ještě jsem opomněla, že týden před začátkem kurzu byl deadline pro domácí úkol, kterej se jim zasílal mailem. A to bylo všude vyhrožování, že pokud se to nesplní týden předem, tak je kurz neplatnej, člověk nedostane certifikát a podobně. Několik lidí to samozřejmě nesplnilo a i přesto jim dali další deadline týden po skončení kurzu. Takže asi tak. Ten úkol byl teda úžasnej – po tři týdny psát denní režim činností, který děláme a potom pět stránek na pc o našem životě. Ale tak dostala jsem 4 kredity a jsem spokojená.
Potřebuju ještě dva, a jelikož už nemám čas chodit do normální školy, pojedu na další kurz do Baltimoru.
 Mrzí mě, že nechodím do žádný školy, ale pro někoho, kdo nemá žádnej stabilní pracovní rozvrh a školy má daleko jsou ty víkendový kurzy suprový. Ta společnost teď začala dělat i další prohlídkový kurzy ve více městech, např. Washington =)

Něco více fotek v GALERII =)

4 comments:

  1. Fotky jsou super, jako vždy a víkendový kurz zase není úplně k zahození :) alespoň člověk nezabije čas školou, když ho má v týdnu tak málo :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. no tak co si budeme povídat, do životopisu by se americká škola hodila, i kdyby jenom jeden semestr ... ale díky za to, jinak bych měla mnohem komplikovanější život =)

      Delete
  2. Tak to byly lehce sehnaný kredity. Ale jestli to stálo hodně,tak ta výuka mohla stát alespoň za to.

    ReplyDelete
    Replies
    1. jj, hodně lehký (až teda na ten hloupej domácí úkol). Stojí to cca 350$ a výuka se to ani nazvat nedá. Možná jsou ty "normální" víkendový kurzy bez prohlídek lepší v tom smyslu, že se tam člověk něco dozví. Tady to bylo ale zase obrovský plus ten první den a ta prohlídka Nashvillu.

      Delete