Monday, November 12, 2012

Pacific Coast Highway & bye bye California

Poslední den před odletem jsme si nechaly pro kalifornské pobřeží. Byl to opravdovej road trip s tím, že jsme předem nevěděly trasu, kterou pojedeme. Jenom to, že konečná zastávka je L.A.
Ono samozřejmě ta cesta vede celá kolem pobřeží, ale na to my neměly dostatek času, že jo. Podle Googlu mě to vyplivlo předpoklad nějakých devět hodin cesty, tudíž s přestávkama celej den.
Strašně ráda bych si to projela celý od severu až po jih s tím, že bych se mohla zdržet na všech těch dechberoucích místech. Že bych měla dostatek času sestoupit dolů a projít se po plážích. Dostatek času zahltit foťák milionem fotek. 
Moje očekávání bylo i tentokrát velký a nezklamalo. Cesta vede opravdu po útesech, horách a místech, kde jsem pomalu zamačkávala slzu =)))
Moje nejčastější věta z celé dovolené byla "Ohhhh my goodness, this is sooo beautiful" =D A tak nějak se to stalo naším heslem. 
Prvně jsme stavěly v městečku Carmel. Chvilku jsme lenošily na pláži a potom nasedly do auta a pokračovaly dál. Z čehož jsem moc nadšená nebyla, protože jsem se těšíla, že si to tam aspoň projdem, dáme si oběd a tak.  Ale jeden člověk ze čtyř holt není většina. Je to těžko, jet na dovolenou s více lidma, kde chce každej něco jinýho...


Pokračovaly jsme teda dále do oblasti známé jako Big Sur, kde naším cílem byl Bixby Bridge. Neměla jsem přesnou adresu toho mostu, tak nějak jsem očekávala, že ho prostě potkáme a zastavíme. Po cestě je spousta míst, kde se dá zastavit a kochat se výhledem. Proto mě nepřekvapilo, když jsem minuly jedno takový místo, vesele projely kolem a až když jsme po tom mostě uháněly, teprve jsem si uvědomila, že jsem to sakra přejely. Musela jsem to teda na jednom šílením místě otočit a vrátit se zpátky. A rozhodně nelituju, protože ten výhled tam je přímo magickej. 



V oblasti Big Sur není problém najít desítky míst, kde se člověku při výhledu tají dech. Najít ale restauraci, je úplnej opak. Já plánovala oběd v Carmelu, ale to se nestalo. Tudíž jsme kolem asi tak třetí hodiny odpoledne umírající hlady objevily někde uprostřed pustiny právě probíhající festival. Nevím čeho přesně festival to byl, ale vypadalo to jako hippie sešlost. Všude to hýřilo barvičkama, všichni se smáli a tancovali. Co nás ale zajímalo bylo jíííídlo =D Na výběr toho zrovna moc nebylo, ale my s Damlou objevily stánek s indickým jídlem a málem umřely blahem. 



Chvilku jsem jen tak šoupaly nohama do rytmu hudby a pozorovaly tu srandu kolem =) Jako spousta dalších, většinou podivně vypadajících lidiček.  
Když začalo slunce klesat níž a níž, uviděla jsem na jedné pláži, kolem které jsme zrovna projížděly, nějaký podivný balvany. A pak mi to docvaklo, že to nejsou šutry, ale lachtani. Teda správně se jmenujou Rypouši Sloní. Na pláži se jich tam vyvalovalo neskutečný množství a pro zastavující lidi tam předváděli hezkou show.


Jely jsme potom ještě nějakou dobu kolem pobřeží, a ani nevím kdy přesně jsme opustily Pacific Coast Highway, zadaly konečnou adresu do GPS a vydaly se nejkratší cestou směr Los Angeles.


Do L.A. jsme dorazily nějak mezi osmou a devátou večer. Já jsme seděla za volantem už několik hodin bez přestávky a nutno podotknout, že večerní provoz po dálnicích v L.A. není zrovna pohodička. V pravé noze jsem už měla pomalu křeč, ale neměla jsem kde zastavit, protože krajnice byly úzký, špatně osvětlený a provoz kolem šílenej. Vysloveně jsem holky žádala o to, ať zkusí najít nějaký místo, kde zaparkovat. A ony prostě zadaly jako cílovou adresu Sunset Bolevard, protože tam byl obchod, kam chtěly jít nakupovat. Já tam chtěla taky, ale jako v sobotu večer v L.A. najít parkovaní (nejlépe zadarmo samozřejmě) když to tam neznáme? Však oni neřídí, že jo. Takže když mi GPS řekla, že jsem dorazila do cíle a kolem mě nic než večerní chaos v L.A. byla jsem velice, řekněme příjemná. Nějakým zázrakem jsem se nakonec s naším autíčkem nacpala do místečka u mekáče a vyrazily jsme nakupovat. Koupila jsem si hlavně novej příruční kufr, jinak bych musela vyhazovat věci. Taky jsem navštívila snad největší obchod s botama, jakej jsem kdy viděla. Neskutečný. Nevím už jméno, ale byly to prostě nekonečný řady bot a bot. =) =) =) =) Ráj! 
Poslední noc jsme se ubytovaly v hotelu poblíž letiště. Několik hodin se potom řešil problém s fotkama, protože většinu jsem toho fotila já a holky neměly dostatek místa, kam si ty fotky dát. 
Šla jsem spát asi ve čtyři hodiny ráno s tím, že v nějakých šest jsem vstávala a jela sama shuttle busem na letiště, protože jsem odlítala jako první. Damla totiž kupovala letenky až po mě a ve stejným letu už nebylo místo. Ale všechno proběhlo bez problémů a já šťastně nešťastná vystoupila na letišti v Cincinnati.
Takže abych to nějak shrnula =)
Byla to nejúžasnější dovolená, jakou jsme kdy zažila. I když se může zdát, že jsem byla nějak naštvaná na holky, není to pravda. Užily jsem si to skvěle. Jenom prostě každej jsme jinej a každej tam jel s jiným očekáváním. Já jsme pro hezkou fotku, krásnej výhled nebo zážitek kolikrát schopná udělat co ostatní ne, takže je pochopitelný, že jsem několikrát prostě skousla jazyk a šla dál. Jsem ráda, že jsem jim vnutila aspoň některý místa, kam jsem se chtěla podívat =D Nicméně jak jsem řekla, jsem rozhodnutá udělat si prostě trip, kterej bude za účelem fotografování. =) 
Potom co se týče půjčení auta. To je o nervy. Jak jsem se někde v úvodu před dlooouhou dobou zmíníla, nevěděly jsme do poslední minuty, jestli nám půjčí auto. Nikdy jsem si auto nepůjčovala, takže jsem předem ani nevěděla, co všechno to obnáší. V USA musí mít člověk nejméně 21 let. Pokud je člověk v rozmezí mezí 21-24 roky, každej den půjčení auta se platí takzvaná mladistvá daň (liší se to půjčovna od půjčovny, my platily 25 dolarů/den za mě). V některých státech se navíc platí poplatek za dalšího řidiče. A potom je celej obrovskej problém ohledně placení. Musí se platit kreditní kartou (a kreditní myslím opravdovou credit card). Pokud má člověk debetní kartu, tak né všude mu to schválí. V půjčovnách, kde vám vemou debetní kartu mají potom další podmínky. Jako třeba to, že musíte mít na účtě dostatek peněz ve chvíli půjčení. Jakej přesně dostatek to ale nevíte. Protože když se půjčuje auto na debetní kartu, půjčovny většinou na vašem účtu zmrazí částku za půjčení auta + určitou zálohu, kterou potom vrátí. A já jsem se dozvěděla, že někomu třeba auto na místě zamítli, když se snažili půjčit si to na debetku. No je to prostě neskutečně komplikovaný. Dá se platit i hotovostí, ale to se musí nějak měsíc dopředu žádat přes jakejsi papír ... strávila jsem takových hodin na internetu procházením podmínkama společností. Na druhou stranu mi to aspoň dalo nepřeberný množství znalostí ohledně půjčení auta =D Celkově jsem za půjčení od pátku večer do neděle ráno zaplatily nějakých 800 dolarů, kde nejvíce podíl bylo pojištění auta a daň za mě jakožto mladýho řidiče.  Za benzín jsme daly asi 240 dolarů dohromady a jako že jsme toho projely opravdu dost. 
Hodně jsme ušetřily na hotelech, protože ve čtyřech lidech to ubytování vyjde levně a navíc jsme tam většinou jenom nocovaly, takže žádnej luxus jsme nepotřebovaly. 
Kolik jsem utratila celkově nemám ani ponětí a ani to nechci vědět. Užila jsem si to, a to je podstatný =) 
Kdybych ale mohla vrátit čas, tak bych si tu dovolenou nechala na konec svýho pobytu tady. Vzala bych si ten měsíc co můžeme po skončení programu cestovat a viděla všechno pěkně v klidu. Protože nějakých devět dní je absolutně nedostačujících. Ale je těžký nejet tam co nejdříve, když má člověk tu možnost =)
Splnila jsem si spoustu mých snů. Jsem neskutečně vděčná, že jsem se mohla podívat na místa, který se né každým poštěstí vidět. Kalifornie je překrásný místo a jenom doufám, že se tam třeba ještě někdy podívám. 
Jsem si jistá, že bych toho napsala více, kdyby to nebylo s měsíčním zpožděním =D Ale lepší něco než nic. 
Poslední zbytek fotodokumentace v GALERII =)

8 comments:

  1. Co na to říct ... viděla jsem už spoustu blogů a spoustu jich přečetla a opravdu žádnej mě nenadchnul tak, jako ten tvůj. Možná to je i těma fotkama, protože je to fakt nádhera. Chápu, jak to myslíš jet s "cizíma" holkama, myslím, že já bych určitě byla pro výlet s focením a procházením pláží :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju, to je jeden z důvodů, proč to tady vystavuju veřejně =) Aby to dodalo odvahu a nadšení těm, kteří si třeba nejsou úplně jistí ;)

      Delete
  2. Mimochodem, chtěla jsem se tě na něco zeptat, ale fakt nemůžu nikde najít tvůj mail :D tak kdyby ti to nevadilo, písni mi ho třeba na blog nebo tady ... a já písnu ;)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Mail jsem vrátila zpátky, kde dřív býval =) (nahoře pod uvítací zprávou)

      Delete
  3. Paráda, škoda, že nejsem v USA. Já bych s tebou šla až na světa kraj pro krásnou fotku a nádhernej výhled:-D Ale jak říkáš,každej je nějakej, bohužel.

    Měj se krásně

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jéé =)))) To je čupr, že nejsem jediná tahle bláznivá =D

      Delete
  4. Mony, měla si se nádherně, viď? Chodím pravidelně na tvůj blog a kochám se fotkama a tiše Ti "závidím" a zároveň moc přeji. Jak jsem četla jednu zprávičku od Tvé příznivkyně - ty tam opravdu patříš do té Ameriky a je to pravda jak hrom. Už jenom jak skvěle vypadáš a spokojeně. Tak se nám v té Americe opatruj, zdraví Tě Kalinka a spol.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Měla, Hani, měla =) Spokojená jsem a koukám tady na všechno zase jinýma očima. Já jsem tě nějak minula na tom Skypu, tak doufám, že nám to vyjde příště. Taky všechny pozdravuj a mě se kráásně =)

      Delete