Monday, December 10, 2012

Monika's finally gone CRAZY


Kde budu trávit rok 2013? A kam jedu na dovolenou? =))))

Můžu už tedy oficiálně oznámit, že další rok strávím opět v Americe, stále se stejnou bláznivou rodinkou a ještě bláznivějším zvířectvem. Když jsem se o prodloužení bavila s rodinkou, tak mě bylo řečeno to, co je v názvu příspěvku =)
Ano, tak trochu jsem se zbláznila. Vím, že bych mohla zkusit najít jinou host rodinu s menším počtem dětí a hlavně na mnohem zajímavějším místě, než je ohiovkej zapadákov. Ale já prostě jinou rodinu nechci.
Nechci jiný děti, protože mám ráda tady tyhle. Nemám chuť začínat zase od nuly a hlavně se mi ještě nechce domů. Vím, že zůstávat v Americe nebudu, tak si tady chci ještě rok schovávat hlavu v písku před skutečným životem.
Po dlouhým zvažování jsem nakonec došla k závěru, že je pro mě příliš velkej risk hledání nový rodiny. Po tom, co všude slyším, jak se k holkám ty rodiny chovaj, tak jsem neskutečně vděčná, za to, co tady mám.
Zrovna dneska jsem nad tím uvažovala, když jsem si hrála s pesanem. Jak jsem z těch psů byla unešená první měsíc. Potom nastala doba krize, kdy jsem je nenáviděla, protože mi hrozně komplikovali život =D Měla jsem o tom rozepsanej článek a fakt jsem použila hrozný slova. Ale tak nějak jsem si zvykla a teď ty příšerky zbožňuju =) Dalo by se říct, že stejný je to i s dětma =D Tady je ten pravej význam toho názvu článku, už mi tady z toho hráblo tak, že jsem spokojená a spoustu věcí prostě házím za hlavu =)
S malou je to teď v mnoha případech jednoduší. Snažím se v ní pěstovat samostatný dítě, a docela si dokáže "hrát" sama. Je jí teď už skoro 15 měsíců. Minulej víkend jsme koupili nočník, včera tam popvý pořádně seděla a dneska už nočník obsahoval, to co obsahovat má =) Je před náma ještě dlouhá cesta a spousta "nehod", ale jsem sakra ráda, že moji host rodiče vedou východu dětí normálním způsobem a neplánujou používat plínky až do aleluja. Ono totiž pro ty co neví, tak tady v Americe je trend nechat děti samy rozhodnout, až se jim prostě přestane chtít používat plínky. Takže jsou potom k vidění třeba čtyř a pěti letý děti, co pořád normálně nosej plíny.

V čem to je obtížnější je to, že začíná mít svoje "názory" a dokáže se neskutečně vztekat. Jdeme po chodníku a ona chce doprava, já doleva. Začne s sebou házet, prohne záda a už leží a vříská na zemi. To je její oblíbený =D Ale připadne mi, že poslední dobou se to zlepšuje, protože jí to většinou ignorujeme.
Jinak je to zlatíčko, co strašně rádo objímá a pusinkuje =)
Starší děti jsou ... chytrý jak opice. Kolikrát mě (i host) padaj čelisti z toho, co z nich vypadne. Moc se mi líbí to, že náš hudební vkus je hodně podobnej. A když pouštím nějaký moje oblíbený cédéčko v autě a oni na mě nadšeně pokřikujou, ať tu a tu skladbu pustím znovu, vykouzlí mně to úsměv na tváři =)
Máme pár písniček, který známe opravdu nazpaměť a pro mě už zůstanou těma, co jsem vždycky zpívala a bláznila s Andie a Liamem.
Čeká mě teda s těma třema šmoulama další léto. Tentokráte už snad bude malou více zajímat čachtání ve vodě než sbírání husích bobků na pláži =D
Tak a teď, co se týká mojí dovolené. Jelikož ten další prodlužující rok nebudu moct opustit USA (jako odjet sice můžu, ale mohla bych mít potom problémy se vrátit), mám teď poslední šanci vyjet bezstarostně někam za hranice. Pro mě byla jednoznačná volba Jižní/Střední Amerika. Táhne mě to tam už hodně dlouho. Prvně jsem plánovala, že pojedu do Mexika. Pročetla jsem toho na internetu spoustu a spoustu. Našla jsem místo, kam chci jet. Ale potom jsem nějakou náhodou, ani nevím proč hledala a zkoumala dál. Jela jsem na mapě níž a níž. A našla Kostariku.
Upřímně říkám, že jsem o té zemi nic moc nevěděla, největší spojitostí byl pro mě Jurský Park. A byla to láska na první pohled. Nechci totiž na dovolenou, kde budu týden trávit jenom na pláži. Chci dobrodružnou výpravu.
Jelikož jsme nenašla parťáka, kterej by mohl ve stejnej termín jet se mnou, rozhodla jsem se, že prostě pojedu sama. Solo cestování má spoustu výhod, hlavně pro někoho s foťákem přilepeným k rukám.
Byla to pro mě výzva, vyjet do míst, kde jsem ještě nikdy nebyla, kde se mluví řečí, jenž neovládám. A co je důležitý taky to, že do února zbývají nějaký tři měsíce (kterýžto obsahujou dobu vánoční, jenž není zrovna nejideálnější období pro šetření), takže celej ten trip by se nesl v hodně nízkonákladovým duchu s baťohem na zádech a přepravou místím busem s Kostaričanama a jejich slepicema. Ale já byla prostě rozhodnutá a zamilovaná, že tam pojedu i kdybych měla navštívit jenom jedno místo.
Oznámila jsem teda host, že v únoru cestuju do Kostariky. Ti mě v tom podpořili, že je to nádherná země.
No a potom host přišli s tím, že si všichni napíšeme seznam deseti míst, kam bychom rádi na dovolenou.
Neuvěřitelně mě potěšilo, že mě host rodina zahrnula do toho rozhodování a započítali i moje místa.
Nejvíce bodů dostaly národní parky na východě USA, druhý místo Kostarika (nebyla jsem jediná, kdo to měl na seznamu). A jelikož do těch parků já můžu i v průběhu dalšího roku, bylo oznámeno, že teda všichni jedeme do Kostariky. Uáááááá!!!
Dobrodružná výprava to teda pořád bude, jenom v trochu luxusnějším stylu no =D Kromě mýho surfování jsme se tak nějak shodli na tom, co bychom tam chtěli dělat. Ale bylo mě řečeno, že já si klidně můžu jít surfovat, zatímco HM bude relaxovat na pláži a HD půjde zase dělat něco jinýho. Když se tady totiž jede na dovolenou, tak já "nepracuju"  =)
Na jednu stranu jsem štěstím bez sebe, protože moje velká obava byla, abych to finančně utáhla a měla nějakou zálohu, kdyby se něco stalo. Takhle si ty našetřený penízky můžu hezky odložit na něco jinýho.
Na druhou stranu to nebude moje dovolená no. Ale tak házím to za hlavu, protože se díky nim zase podívám někam, kam bych se sama určitě nepodívala. AAAáááá, nemůžu se dočkat! =))))








4 comments:

  1. To jsem vůbec netušila, že na Kostarice je taková divočina:-) Ale tak super. A podle mě Ohio neni vůbec žádnej zapadákov, mě to láká víc, než třeba NY, LA atp. :-)

    ReplyDelete
  2. Jj, divočiny je tam docela dost =) A moc kráásné!
    Tak ono by to vždycky mohlo být horší. Já mám kousek od baráku dálnici, po níž se dá docela rychle dojet do blízkých velkých měst =)

    ReplyDelete
  3. Super ... jinak souhlasím, novou rodinu bych si nehledala, Ohio je super, mě taky žádné veliké město neláká a navíc, když jsi u nich happy, neriskovala bych to ... good luck!

    ReplyDelete
  4. Ohio sice může být super (není), ale nic to nemění na faktu, že pro cestování to není zrovna nejideálnější výchozí bod ... letenky jsou drahý (jako fakt), vlaky neexistujou a busem to trvá věčnost :(

    ReplyDelete