Thursday, January 31, 2013

Fifty shades of everyday life


Někdy prostě na gravitační zákony vztyčím prostředníček a vesele si lítám s hlavou v oblacích. Nemám žádný kořeny, který mě drží na jednom místě, a tak se klidně můžu rozhodnout, že svůj život zasvětím rybolovu v Argentině. A proč sakra ne?
Oukej, tak rybolov jsem si teď zrovna vycucala z malíčku (nehledě na to, že moje rybářský znalosti jsou asi na stejné úrovni jako kvantová fyzika, čili naprosto žádné), ale víte, jak to myslím ... kdybych se prostě rozhodla, že se stanu profesionálním rybářem, tak to můžu začít realizovat.
Jde o to to opravdu chtít a jít si za tím. Být ochotná obětovat a risknout, co ostatní třeba nejsou. Vsadit na divokou kartu s vědomím, že to třeba nemusí dopadnout zrovna růžově. Ale to potom činí ten rozdíl mezi lidmi, kteří žijí a těmi, kteří jen přežívají.
Aneb článek o úvahách nad mým bídným životem (mám se sakra dobře =D ), volbě prezidenta a nadpřirozených silách v Ohiu.
Pomalu ale jistě se blížím k závěrečné pásce mého amerického běhu. Tedy té první části ... jak jistě víte, nedávám si pauzu a běžím celou trasu nanovo, takže to pro mě ve skutečnosti nic neznamená. Ale jeden vedlejší efekt to přece jenom má - nutí mě to přemýšlet nad možnostma, budoucností a nenechává mi to minutu klidu. Už totiž dávno není pravda, že mám pořád čas. Pokud chci ve svým životě něco změnit, musím s tím začít teď. Pokud se nechci vrátit do Český Republiky s holým zadkem a plánem sahajícím pouze ke dveřím úřadu práce, musím nad tím přemýšlet už teď. Čas mi totiž nikdy v životě neutíkal tak rychle, jako mi ubíhá tady.
Před pár dny jsem oficiálně podepsala papíry o prodloužení programu. Pokud by měl někdo otázky k prodloužení, tak já o tom nevím ani fň. O všechno se postaral můj HD, kterej dokonce obešel naší koo a řešil to rovnou s vedením v San Franciscu. Přede mnou se na stole objevil kus papíru, kterej jsem stvrdila svým krasopisem a voooala, můj osud je na dalších dvanáct měsíců zpečetěn.
Zpečetěna byla také moje kůže, v tomto případě však napořád. Už je to nějakej týden, co jsem s Damlou nakráčela do tetovacího salonu v Cincinnati a jako uzlíček nervů usedla do ďáblova křesla. O dvě minuty později a tisíce tun strachu lehčí jsem si v zrcadle prohlížela nový vzhled mého starého krku.

A že to byly sakra dlouhý dvě minuty! Hlavou mi probíhala hláška z jednoho filmu, kde (chlapi) laicky vysvětlovali Einsteinovu teorii relativity - Sáhni na rozpálenou ženskou a hodina je jako sekunda. Sáhni na rozpálenou pánev a sekunda je jako hodina.
Ale přežila jsem. Damla taky přežila, i když si nejsem úplně jistá, jestli můžu říct to samý o nervech chlápka, co jí tetoval =D Měla jsem totiž obavy o to, že to nakonec nezvládne a odejde s nedokončenou větou na chodidle nebo toho tatéra nakopne hezky do čelisti. Ale tak aspoň se celej salon (včetně mě) pobavil =D
Večer jsme se za odvahu odměnily láhví vína, která nakonec byla jenom pro mě, protože Damle nechutnalo. Oujé, zato mě chutnalo až do dna =D
Co se alkoholu týče, tak si poslední dobou docela dopřávám i během pracovního týdne. S Katkou občas po večerech chodíme na trochu českýho klábosení u americkýho piva. S host rodinou si u večeře věčně dopřáváme flašku vína, která nám ty pracovní dny opravdu zpříjemňuje =)
Pár dnů po mé návštěvě tatovacího salonu jsem svou kůži nastavila znovu. Já jsem totiž prvně volila mezi dvěma možnostma a nakonec se rozhodla, že chci tetování obě. Tentokrát jsem šla do salonu jinýho, kterej se mi hodně líbil podle webovejch stránek. Bála jsem se více než předtím, protože nešlo jen o dvě slova, ale o obrázek a na místo, kterýžto podle Mr. Google bolí.

Ukázalo se, že to není tak strašný =) Chvilkama jsem se dokonce mohla uvolnit a povídat si s tatérem. Zajímavý bylo, že čím se mi blížil ke krku, tím víc se bolest stupňovala. Takže za mě je krk určitě bolestivější než kůžička za uchem.
Host rodiče si ze mě potom utahovali, že si je moje máma najde a zpacifikuje, až se jí domů vrátím jako potetovanej gangster =D Na to jsem jim vygůglovala fotku Vladímíra Franze s tím, že to je náš kandidát na budoucího prezidenta a v České Republice jsou tetování naprosto normální =D Oni mají oba taky tetování, takže celá ta diskuze nebyla míněna vážně. Nicméně Franz se jim líbíl =D a stal se tady populární součástí konverzací (nic proti jeho tetování =). Nechci se tady moc motat do politické diskuze. Upřímně říkám, že v nejbližší budoucnosti se do České Republiky na delší dobu usazovat neplánuju, takže velká část voleb šla prostě mimo mě. Ti, co tam žijí si zvolili a teď ať si sní drobky, co nadrobili. To, že pana Zemana nemůžu ani poslouchat (né tak to kombinovat s vizuálním vjemem) nechávám stranou.
O jednom víkendu jsme s Katkou a studentskou tlupou vyrazili do downtownu Cincinnati do klubu. Ale vůbec to nebyl typickej amerikej klub =) Lidi tam byli normálně oblečený (tudíž podpadkových polonahých děv tam bylo poskrovnu, jestli vůbec) a u tanečního parketu maj plátno, na kterým promítají starý filmy, u nichž je ztlumenej zvuk. Ve výsledku to potom vypadá neskutečně komicky, jako kdyby ty filmy byly propojený s těma písničkama a ti herci zpívali =D
Následující víkend potom Katka slavila narozeniny společně s dalším kamarádem. Párty pojmenovali "50 shades of birthday" =D a pokud byste měli dojem, že článek stále nemá dostatečný množství "padesáti odstínů", přikládám pro vás fotografii úžasné kuchařky, kterou jsem objevila v obchodě =D
Na párty tak koukám na jednoho kluka a ptám se sama sebe, koho mi ten člověk připomíná. No Robert Pattinson, ale jako fakt =D Já nevím, jestli mám nějakej speciální (ne)smysl, ale stává se mi to docela často, že vidím ve tvářích podobný rysy s jinýma lidma. Každopádně jsem nebyla první, kdo mu to řek, takže ehm ehm ehm zase takovej magor být nemůžu =D
Nemůžu se taky nezmínit o naší ohiovské zimě. Teploty tady skáčou jak splašená kobyla. Jedno lednový odpoledne si sedím na balkóně a vyhřívám se na sluníčku v 22°, za pár dní nám zase sněží. Včera jsem běhala venku v mikině a teniskách, dneska mají teploty spadnout až k -13°. Jedno pozitivum, který to s sebou přináší jsou krásný západy slunce =)


Jednoho dne jsme se ráno probudili a na našem rybníce objevily záhadný stopy. Nikdo z nás se po tom ledě samozřejmě neprocházel, nemluvě o tom, že led nebyl dostatečně pevnej na nějaký procházky.
Takových cestiček tam bylo povíce. Zajímavý, že den předtím mi kamarádka v ČR psala, co je špatně s Ohiem, že v knížkách, který čte, se všechno zlo a gauneři odehrávají v Ohiu =D
Možná to má nějakou souvislost s tím, že Steven Spielberg se narodil v Cincinnati v Ohiu =D Před nějakou dobou jsem viděla trailer na film Super 8, kterej je o mimozemšťanech (na výrobě se podílel i Spielberg) a odehrává se přímo tady v okolí. Když totiž v traileru koukají do mapy, tak je tam zřetelně vidět Dayton i náš Franklin ( http://www.youtube.com/watch?v=bqt9L4fIExA ) =D
No co k tomu dodat ... Pravda je tam venku, Amen! =D
ještě vánoční fotka naší perníkové chaloupky =)

amerika no =D

Cheesecake-on-my-god-Factory

říká mi Pane =)


nejen, že ti idioti jedí řízek s nudlema, ale oni z toho vyrobí i svíčku =D ještě teď se mě z té 'vůně' zvedá žaludek

8 comments:

  1. Krásná tetování! Taky mám "dream big" :) Jinak musím říct, že tvůj blog se ště opravdu sám. A ty fotky? Ty snad nejde komentovat jinak než "ááách" :) Krása.

    ReplyDelete
  2. Ahoj, tak se připojuju, že tetování je hezké. A jak jsi zmiňovala, že přemýšlíš, co v budoucnu - máš nějaké konkrétnější plány? :-) Jana

    ReplyDelete
    Replies
    1. Tak konkrétnější plán zatím úplně nemám :) Ráda bych někam do tepla, a to je pro mě docela velkej bod, protože zimu fakt nesnáším. Potom je ješte ve hře studium v zahraničí, protože s maturitním vydvědčením do světa díru neudělám že. A mám spoustu nápadů, který zatím ani nezveřejňuju, některý se bojím i vyslovit, aby si lidi nemysleli, že jsem se zbláznila :D ale od toho mám ta tetování :)

      Delete
  3. krasný tetování!!Jak já ty tvoje články ráda čtu ;-)

    ReplyDelete
  4. Ty pírka jsem si taky chtěla nechat dát,ale ještě s 3ma barevnejma korálkama na koncích, nakonec jsem si nechala dát vytetovat 3 slova,ale pořád nad tím přemýšlím.
    Tak at je ten nadcházející rok stejně tak super, jako tenhle.

    ReplyDelete
  5. Tetování je krásný! Za krkem bych taky chtěla, ale po bolesti na žebrech si dávám trochu pauzu na přípravu:D
    A ty pírka! Ty jsou strašně pěkný :)

    ReplyDelete
  6. Moc vám, holky, děkuju ;) Mě se líbí, že na tech mistech to clovek nevidi, tak se me to snad neokouka :) jinak koralky jsou modry, ale ono to na ty fotce nejde poznat ;)

    ReplyDelete
  7. Nechceš začít psát knížku? Píšeš skvěle, jsem u toho tvého blogu přilepená už druhý den a čtu všechny příspěvky od prvního. Skvělé fotky, perfektní články, mega závist!

    ReplyDelete