Thursday, January 30, 2014

NEEEW YORK AND FLORIDA YO! THE COLD PART


Vánoce v New Yorku nebo na Floridě? Abych pravdu řekla, tak to není úplně nejjednoduší rozhodnutí. Vánoční atmosféra v NYC je kouzelná, o tom žádná. Na floridě, mmmm obdivovat vánoční světýlka, když roztáváte na sluníčku, je prostě divný. Na druhou stranu, procházeli jste se někdy překrásnou ulicí v letních šatičkách, zatímco sněžilo? =)

HD původně plánoval dovolenou, kam se snažil pozvat jejich předešlý au pair. Měl to být velkej mejdan plnej dětí. Wuuuhuu. Nakonec si dovolenou mohla vzít pouze Tik, která se žije momentálně v Kanadě (a naštěstí si ještě nepořídila dětičky). Dříve jsem tady už psala, že kolem té dovolené HD upředl šílenou pavučinu tajemství a na konci jsme se pomalu ztráceli v tom, kdo co ví a neví. HD věděl všechno, děti nevěděli VUBEC nic. Já, HM a Tik jsme měli útržkový informace. Pár hodin před odletem bylo dětem řečeno, že překvapení-jedeme navštívit rodinu do Kentucky, což je asi dvě hodinky cesty. Po cestě jsme se "ztratili" a omylem dojeli na letiště. A tak začala celá série momentů, kdy děti koukali s otevřenou pusou =)

 Na letišti v NYC nás vyvedla limuzína (aaaa!), která nás vyklopila na Times Square, kde jsme byli ubytovaní (aaa-na-druhou!). Připadala jsem si málo duležitá v tu chvíli =D V hotelu na nás čekali ex-sousedi mý host rodiny z Marylandu a nejlepší kamarádi našich dětí v jednom balení. Následovalo spoustu křiku, skákání a nekonečnej kopec radosti.




Celkem nás bylo jedenáct členů naší bandy. Z toho polovina děti, tak si asi dovedete představit, jakej chaos to byl cestovat po vánočním NYC. Pořád se někdo hledal a ztrácel. Do toho všeho jsme postupně propadávali nemoci, která nás provázela až do konce dovolené. Hrozná sranda, to vám povím. V jedné ruce věčně foťák, v ruce druhé kapesník. 



Děti můžou být někdy vyčerpávající, a tak se Mr. Paul uchýlil k meditaci. Ve výtahu. Za doprvázejícího, hádejte dvakrát, křiku dětí =D

Snědli jsme spoustu vynikajícího italskýho jídla, vypili litry kávy ze Starbucksu (HD mě jedno ráno vzbudil s obrovským dýňovým latté v ruce, který mně, smrkajícímu uzlíčku neštěstí, přinesl až do postele), uvízli v lidské zácpě na Times Squre, objeli jsme povinný turistický atrakce, usnula jsem na lavičce v Central Parku, místo 9/11 memoriálu jsme šli do Toys"R"us na Times Squre, což se nám dospělým stalo málem osudným (ehm, kdo by to byl čekal), a v neposlední řadě jsme viděli muzikál Lvího Krále na Broadway (áááá-sapeňááá, mám zážitek na celej život, protože jsem ani nedýchala celý ty tři hodiny! dokonalý-dokonalý-dokonalý).







šílená kosa a náš hobbit si to kráčí ulicí NYC v ponožce, protože bota není pohodlná. nepochopíš =D
malá pojmenovala Sochu Svobody "Lady on the pond" ... a od té doby jí jinak neřeknu =)


Poslední ráno jsme se s Tik odpojily od host, a zatímco oni balili kufry, my se vydaly na nákupy. To byl prosím úplně jinej svět. Byla neděle ráno a Time Square, pod lehkou pokrývkou mlhy ještě pospávalo. Mohly jsme si při chůzi udávat vlastní tempo, aniž bychom šlapaly po lidech nebo počítaly, jestli máme všech pět dětí. Chyběl jenom Mel Gibson na koni, křicící "freeeeeeedom!". 









V neděli večer jsme se k mé úlevě rozloučili s půlkou naší výpravy (nic proti, ale radši bych brala drát do oka než hlídat ty čtyři děti dohromady). S host a dětma jsme plánovali, jakej bude program dalšího dne, jestli mají děti hotový úkoly, jestli pojedeme do karate, atd. 
Když jsme na Times Square nastupovali do limuzíny směr letiště, někdo si nás fotil =D Jo kdyby věděli, že místo celbrit si blejskli "farmáře" z Ohia, tak asi padnou smíchy. 
Procházeli jsme kontrolou na letišti, a děti dostaly do rukou jejich letenky, kde úplně svítila ta cílová destinace - Orlando, Florida. Ale miláčkové si toho nevšimly. Sedíme u brány, kde doslova svítí nápis New York - Orlando. Hlásí, že právě do letadla nastupují ti, co letí do Orlanda. Nic. "Vítejte na palubě xyz směr Orlando" řiká pilot. Nic. Mladá se kouká kolem a prohlásí "To je ale divný, že tolik lidí letí do Ohia." S host už málem praskáme smíchy a už dál neudržíme vážnou tvář. Kolem sedící lidé musí být velice šťastní, že sedí zrovna na tom místě. Je noc a letadlo je víceméně zticha, kromě záchvatů kašle a smíchu, přicházejících od jedné praštěné au pair a dvou ještě praštěnějším dětiček. Ale koho to zajímá ... jsme na cestě do Disney Worldu. Někdo žije v Americe celej život a nikdy se tam nepodívá. Já jsem tady rok a půl a jedu na svou třetí návštěvu. Někdo má prostě z pr*ele kliku. 

Zbytek fotek v GALERII =)

3 comments:

  1. Uzasnej članek i samozrejme fotky:)) uzivačka z toho srší :)) Petra

    ReplyDelete
  2. Aaaaa na padesátou jak moc ti závidím :) NY, Florida, musí to být parádní zážitky :)))

    ReplyDelete
  3. Užívačka to je, jelikož opravdu nepracuju =) Hlídala jsem jednou děti v NYC, na což se mě host zeptali. Ale to bylo poprvý a naposledy, protože těch pět andílků dohromady už hlídat nikdy nechci =D


    ReplyDelete