Monday, May 19, 2014

TEARS ON MY CHEEKS, WIND IN MY HAIR



Je toho spousta, možná až příliš mnoho, co se přihodilo od doby posledního článku. Jsem trochu ztracená v tom, kde a jak vůbec začít, aby to mělo aspoň trošku hlavu a patu. Prošla jsem si chvilkama naplněnýma radostí a smíchem, ale i chvílkama beznaděje nasáklýma slzama ... jinak řečeno, dámy a pánové, připravte se na dlouhou slohovou práci =D
Loučení s Ohiem nebylo něco, čím bych si přála procházet častěji. Ohio, byť jsem ho pomlouvala kde se dalo, bylo a bude můj domov v Americe. Část mě se neskutečně těšíla, až budu moct skočit do náruče příteli, se kterým jsme se v té době neviděli téměř tři měsíce. Ta druhá část trpěla, protože opustit moji americkou rodinu a kamarády jsem si nedokázala představit ... jen o tom teď píšu, a už mám slzy zase na krajíčku ... nevím, co se mnou ta Amerika udělala, haha, stala se ze mě sentimentální vegetariánská nekuřácká blondýna =D halelůůja

(ne, ve víru boží jsem se ještě kupodivu neobrátila)

Nová zu pair z Polska byla milá a silně katolicky založená. Držela se často stranou a nechávala mi prostor, což jsem ze začátku oceňovala, ale později mě stálo spoustu uklidňujících nádechů a výdechů, jelikož holka nevydávala žádnou iniciativu. Já se snažila být milá a pomáhala, co se dalo. Dovedu si představit, jak hrozný to musí být, přiject do rodiny, kde vaše předchůdkyně mluví mnohem lépe anglicky (není divu po dvou letech), je součástí rodiny a jste svědkem toho, jak ji rodina opakovaně žádá, aby zůstala. Mmm, dříve jsem brala tu skutečnost, že já byla na začátku vhozena do vody, dostala základní informace a zbytek se musela naučit sama, jako mínus. Teď, když se na to zpětně dívám, neměnila bych. Aby to nebylo pochopeno špatně, nikdo na ni nebyl zlej, právě naopak. Postupně jsme jí odkrývali ten náš šílenej svět, pomáhali s angličtinou a snažili se, aby se cítíla jako doma a člen rodiny. Nic to ale nemění na situaci, že to prostě stojí za houby. Jak pro host rodinu, tak pro obě au pair.

Poslední víkend jsem strávila v Cincinnati, ve společnosti kamarádů, alkoholu a vynikajícího jídla. V neděli ráno, po téměř probdělé noci jsem musela nasednout do auta a jet domů. V doprovodu písniček z cédéčka od Kačky a Petera a slz nekonečně klouzajících po mých tvářích jsem naposledy projížděla ospalým Cincinnati. Některý holky se v Americe snaží vyhýbat ostatním českým au pairkám, ať už z důvodu omezit češtinu nebo proto, že kamarádky mluvící cizí řečí jsou prostě víc cool. Mně je to z hloubi duše víte kde **** Kdybych se rozhodla se s Kačkou nekámošit, mluvila bych víc anglicky, to ano. Ale kdybych se tak rozhodla, přišla bych o něco mnohem mnohem cennějšího, a to o poznání skvělýho člověka, jakým ona je. Nevím, kdy se to přesně stalo, nebylo to hned od začátku, kdy jsme se poznaly. Každá jsme se v té době měly svůj svět, ale náhodou se stalo, že se nám ty světy skřížily, a já jsem za to neskutečně vděčná. Tunu překrásných vzpomínek nám imigrační zákony, nedostatek peněz či schválnost osudu nevezme. Vím, že se znovu uvidíme, jsme samozřejmě v kontaktu. Ale jeden nikdy neví, co nám život přinese. Svět je obrovskej a já jen doufám, že se nám ty naše malý světy zase někdy skříží.






naposledy v naší oblíbené kavárně

Víkend předtím a poslední den v Ohiu jsem věnovala host rodině. Do posledních chvil jsem si opravdu neuvědomovala, že odjíždím. Až v moment, kdy jsem u letištní kontroly držela malou v náručí a ukazovala jí letadlo, už ta realita nešla oddálit ... a pak jsou jen slzy, slzy  a několik pevných objetí. Ani nevím, jak jsem se nakonec zvládla otočit a nemotorně dotáhnout k bezpečnostní kontrole, kde mi milej security pán věnoval spoustu papírových kapesníků. Na druhé straně jsem ještě několikrát smutně zamávala, naposledy zatnula zuby, vykouzlila chabej úsměv a odkráčela směrem k bráně. Můj mozek byl v nějaké jiné realitě, zatímco se moje tělo pomalu táhlo do letadla. Polovinu cesty do Miami jsem prořvala. Cítíla jsem se hloupě, že brečím jak želva, když bych se měla radovat, že jsem "volná", stěhuju se za přítelem a budeme žít kde jinde než na Miami Beach. Cítila jsem se taky hloupě, že se cítím hloupě, když mám právo cítit se hloupě, jelilkož opouštím lidi, který mám ráda, a tak dále.

Ehhh ... přesuňme se o pár hodin později, tisíc mil daleko, o spoustu stupňů Celsia výš, kde se moje štěstím překypující já telelí v náručí chlapa, kterýmu jsem dala svý srdce.
Můj HD mi jednou řekl hrozně vtipnou věc. "Česká ateistická holka se v Americe stěhuje za izraelským židovským klukem do španělsky mluvícího města." =) Jsou páry, který mluví stejným jazykem, jsou stejnýho vyznání, mají podobnou povahu, stejný zájmy a žijí neomezeně v rodné zemi. My spadáme do speciální kategorie, kde život využil téměř každé příležitosti hodit nám klacek pod nohy, abychom to snad neměli jednodušší. S angličtinou se většinou pohodlně dorozumíme, občas úplně zapomínám, že vlastně nemluvíme mým jazykem. Mluvím anglicky (sama se sebou taky), přemýšlím anglicky, píšu tenhle článek a používám slovník, abych si přeložila anglický slovíčka do češtiny, jelikož si nemůžu vzpomenout, dokonce prý i blábolím ze spaní v angličtině =D Člověk by řek, že s takovou by moje angličtina měla být někde úplně jinde, než kde je teď.

Co se náboženství týče, to je trošku komplikovanější kaše hodna samostatnýho článku. Je potřeba spousta tolerance a trpělivosti z obou stran. Jeho kultura a zvyky jsou úplně jiný než ty moje a občas to není úplně nejlehčí. Ale o tom více později.

Teď trochu o tom, jak se žije v Miami Beach =) Bydleli jsme s přítelem v "sousedství" jménem South Beach, což v realitě znamená, že když jsem si ráno vyběhla z domu, za pět minut jsem probíhala pomalu probouzející se Ocean Drive, kde mě dělilo jen pár kroků od toho sednout si do teplýho písku a pozorovat východ slunce na pláži. Smích, tanec a alkohol čiší každýho místa. Zamilovala jsem si procházet uličkou Espaňola Way, s italskou zmrzlinou v ruce, zatímco kolem poletovaly překrásný tóny španělské hudby.

Espanola way










Nejvíce jsem ale obdivovala stromy. Ano, správně, ty zelený věci, co produkují kyslík. Cela moje stromová aféra začala už v Ohiu, kde jsem se poprvý procházela u nás ve Franklinu a obdivovala ty krásný americký stromy. Na dovolené v Kalifornii si se mnou holky užily svoje, protože jedna z mých nejčastějších vět byla "Wooow, look at that beautiful tree/s" =D Miami mi ale kompleně vzalo dech. Občas jsem se udivovala sama nad sebou a litovala přítele, kterej na mě trpělivě čekal, poslouchal moje ódy či pomahal držet vetěv, abych vyfotila tu správnou fotku. Normální člověk by měl telefon plnej fotek z párty a pláže, ja měla telefon plnej stromů =D













překrásnej baobab (pro srovnání velikosti nalevo od stromu prochází člověk)





O víkendech jsem jezdili plachtit. Náš kamarád prožil velkou část života na lodi, proplul kus světa a plachetnice jsou jeho životní náplň. Naučila jsem se jim pomáhat ovládat plachty, řídit loď a zasněně poslouchala příběhy z Jižní Ameriky, Karibiku a dalších exotický míst.
Moje bílá kůže se proměnila v krabí barvu a poté se sloupala ja had. Na jedné párty jsem si zranila moji spalenou nohu (následek kupodivu ne alkoholu, nýbrž rozbité židle) a následně chytila nějakou hloupou nemoc díky níž můj něžný hlásek zněl jak Danny Trejo zápasící s mědvědem.







V Miami jsem potkala spoustu zajímavých lidí z nejrůznějších koutů světa. Byla jsem svědkem překrásných východů a západů slunce, a taky páru v pokročilým věku provádějícím jógu na nuda pláži ... zády k procházejícím lidem ... řeknu vám, že jejich downward dog byl přímo k nezaplacení =D

Kdo občas koukne na můj instagram pravděpodobně zjistil, že jsem po dlouhých letech opustila tým tmavovlásek a kopu teď za blond tým. Trvalo mi docela dlouho si na to zvyknout a necuknout pokaždý, co jsem procházela kolem zrcadla.




Po cca měsíci jsme se s přítelem přestěhoavali do Tampy. Ne zcela dobrovolně, jelikož přítel žil na Miami Beach spoustu let a miluje to místo srdcem i duší. Bylo to z důvodu řekněme finančního a pracovního ... a taky to je pouze dočasný. To, že člověk žije na Miami Beach totiž ještě neznamená, že je milionář =)



7 comments:

  1. Po dlouhý době jsem narazila na tvůj blog, kterej jsem kdysi zhltla od začátku až do konce a hele, novej příspěvek!:) Byla jsem fakt zvědavá, jak to s tebou nakonec dopadlo. Každopádně piš dál, máš krásný fotky a obecně tvoje "dobrodružství" mě hrozně fascinuje. To jak si svůj život otočila o 360 stupňů. Rozhodně ti držim palce, ať se ti daří a jsi šťastná:). A článek o soužití dvou lidí z úplně odlišných kultur bych si ráda přečetla:)

    ReplyDelete
    Replies
    1. =) život se mi za poslední dva roky otočil pořádně, to máš úplnou pravdu. Moc děkuju a článek na to téma bude, jelikož si takový vzrušující zážitky nemůžu nechat sama pro sebe =D ;)

      Delete
  2. Ahoj Moniko,podle tveho posledniho prispevku, ty jses teda ted v Americe nelegalne? Myslim,jestli mas nejake nove vizum nebo jsi proste jen zustala bez viza? Katka

    ReplyDelete
    Replies
    1. haha, i kdybych byla, tak o tom určitě tahle veřejně nepíšu na internetu ...
      Požádala jsem si legálně o změnu víza dostala povolení na několik měsíců.
      Zůstat tady bez povolení není zrovna nejchytřejší nápad, a já se do týhle situace v žádným případě dostat nechci ;)

      Delete
  3. Takze jsi tu na turisticke? Promin,ja resim to same,asi nejlepsim resenim bude studentske vizum,protoze,co vim,tak turisticke clovek muze ziskat max na 6 mesicu.Mame to tezky….lol Katka

    ReplyDelete
    Replies
    1. mm, z nejakyho duvodu mi tady neslo nechat komentar >:(
      :D a ano, tezky to mame. Ja mam zmenenej status na turisticky, coz je max na 6mesicu. Ale co je mi znamo, tak to jde jeste prodlouzit o dalsich sest mesiců ;) ... Monika

      Delete
  4. Ahoj Monii, to jsou tak úžasné fotky, že Ti jich možná (samozřejmě s tvým zdrojem) pár ukradnu na můj blog. Jo, v Tampě jsem mohla být taky, kdyby mě tak rodina chtěla :D nakonec jsem dostala match od rodiny v New Jersey! Ale podle tvého blogu " Bůh ví, kam nás cesty zanesou", takže je možné,, že se dostanu i jinam:). každopádně na blond Ti to moc sekne, já to udělala taky před měsícem (nikdy dřív jsem blond neměla) a taky jsem si zvykala, ale změna se mi líbí! Člověk pořád něco objevuje. Přeju Ti ať Ti vše vychází a nepřestávej s článkama - káva mi u nich rychleji vystydne :DD

    ReplyDelete