Tuesday, April 14, 2015

THE IRONY OF EVERYTHING


Ironie všeho. Něco jako kreslení stromů na papír ...

Víte, když mi tehdy myšlenka stát se au pair poprvé utkvěla v mysli, Anglii jsem odmítala. Jeden z hlavních důvodů byla zima. Nevím, kde jsem vzala tu představu o strašlivé zamrzlé anglické krajině a rampouchy trčící lidem z nosů. Možná jsem nedávala v hodinách zeměpisu řádný pozor, a polohu Britských Ostrovů jsem si spletla s Grónskem. Ať je tomu jak chce, do Londýna jsem odjížděla s nákupním seznamem dlouhým po kolena, obsahujíc spoustu huňatých svetrů, chlupaté obuvy a chlupatého deštníku ...

Můj první nákup obsahoval britskou nabíječku telefonu a deštník. Nabíječku jsem používala po celou dobu v Anglii (dobrý kup), deštník jsem použila asi dvakrát (vyhozené dvě libry a dvě hodiny času rozhodování, zda chci deštník s motýlkama či puntíkama).
V Londýně totiž pořád prší, tudiž zde nemůžu přežít bez deštníku! (omyl číslo jedna) Za prvé je třeba pochopit to, že v Londýně neprší normálně, jak jsme zvyklí. Většinu času zde mrholí droblé kapičky deště. Za druhé, v Londýně nepřší každý den.
Deštník jsem ze začátku nosila v kabelce. Po několika týdnech teplého a slunečného podzimu mě to přestalo bavit. Jelikož jsem poté začala jezdit autem, které mě v deštivém dni chránilo mnohem lépe, na motýly na mém deštníků se prášilo doma. A pro všechny ostatní dny tady byla kapuce. Protože jak Briti velice rádi říkají "I could't be bothered..." .

Co se zimy týče ... Jak jsem už několikrát zmínila, tak USA jsem tehdy dala před Anglií přednost kvůli počasí. A tady je má ironie:


Ano přesně tak, v Londýně nám totiž nasněžilo pouze jednou, a sníh byl během pár hodin pryč. Teploty se většinou drželý nad nulou a na Vánoce jsme si mohli venku natrhat kytky z kvetoucích keřů. Jak jsem zjistila, tak tato situace je v Londýně naprosto normální. Sníh se objevuje zřídka, a zimy jsou něžné jak obleční vyprané v Perwollu.


první a poslední sníh

Jako další ironický zážitek mi přijde britská angličtina. Pokud máte jako potencionálnní au pair zájem vyjet třeba do Ameriky, ale vaše angličtina je špatná, v agentuře vám nejspíš doporučí vyjet neprve do Anglie. Toto doporučení může dát jedině trubka, která byla v těchto zemích maximálně na nákup loňské kolekce kabelky Guess.
Protože já osobně měla znatelně větší problém porozumnět mým britským dětem než těm americkým. A to dodávám, že moje angličtina byla v momentě stěhování do Londýna někde úplně jinde než stěhování do USA před třemi lety. Ale chápu, že Anglie je blíž než Amerika, že tady odpadají starosti s vízem, a v neposlední řadě to, že každý jsme jiný. A tak třeba můžete rozumnět, když je vám řečeno, že v lednici je "čůna" k večeři =) (v lednici byl tuňák)

Taky vám povím příběh o tom, jak strašný štěští mám. Opravdu jsem měla z-prdele-kliku na host rodiny. S rodinou v Ohiu jsem měla a stále mám překrásný vztah. S host rodinou v Londýně jsem měla taky šílený štěstí. Oprotiva spoustě holek v Anglii jsem byla za 25 hodin práce týdně dostávala zaplaceno více než ty, které pracovaly hodin třeba 40. Platili mi každou hodinu přeščasu, měla jsem k dispozici auto a bydlela kousek od centra Londýna. Moje práce zahrnovala pouze děti, protože k nám několikrát týdně chodila paní uklízečka. A tady byl ten kámen všeho úrazu. Na začátku byla paní na úklid milá žena středního věku z Filipín. I když trošku střelená a s velmi hlasitým smíchem. Paní na úklid nám taky pomáhala vyzvedávat děti ze školy, jelikož někdy končily ve stejnou dobu, ale na jiných místech.
Po cca měsíci života v Londýně jsem udělala obrovskou chybu, která mě stála spoustu trápení a jednu životní lekci. Vysvětlování celé situace by zabralo spoustu řádků a bylo by to zbytečně komplikované. Ve zkratce jsem byla prostředníkem, který paní na úklid pouze předával zprávu od někoho jiného, kdo nám nabídnul laskavost. Jiná au pair od sestry mojí HM, která bydlí nedaleko mi chtěla vrátit laskavost a nabídla pomoct s vyzvedáváním dětí. Paní na úklid na mně v ten moment neskutečně zaútočila, že se jí snažím sebrat její práci a dát ji někomu jiném (což jsem v žádným případě nechtěla). Snažila jsem se jí vysvětlit, že se jedná o nedorozumnění a jak husa se jí omlouvala za něco, co vůbec nebyla moje vina ...
Od tohoto momentu spadla drahé paní na úklid maska a projevila se ve své plné vnitřní kráse.
Nejprve se mnou utla veškerou komunikaci a začala mě ignorovat. No dobře. Poté začalo být všechno, co jsem dělala špatně. Křičela na mě kvůli naprosto nesmyslným věcem - koš na prádlo byl položený před pračkou místo před sušičkou, umyla jsem nádobí v rukou místo toho, abych ho dala do myčky (jar je drahej a zůstavají tam bakterie!!!!!!) načež pár hodin po tom, jsem ji viděla umývat její hrnek od kávy v rukou ... !?!?!? V ten moment mě došla trpělivost a situace se zvrhla v něco naprosto ošklivýho. Začaly hrozný hádky, které musela přes papírové stěny slyšet celá ulice. Problém byl v tom, že s paní na úklid se totiž nedalo normálně mluvit. Ukázková situace:
Je pondělí, 8.45 ráno a já sedím v kuchyni, jím snídani a čtu knížku. Paní příjde a začne uklízet kuchyň. Jako PRVNÍ veme sprej na čištění a postříká tím celej stůl, u kterýho jím, zatímco na mě křičí, ať se jí klidím z cesty, že ona jde uklízet a já nic nedělám. Já ji buď ignoruji (protože wtf?!) nebo ji s klidným tónem odpovídám, že tady bydlím a mám právo si sníst ráno snídani. Což ji rozběsní ještě více a začne na mě z plna hrdla křičet urážky ... o tom, že jak strašně neslušná jsem, jak mám v hlavě místo mozku prázdno, jak nic nedělám, jak byla jejich bývalá chůva úžasná, která ji radostně vítala a pila s ní kafíčka .... Když už se fakt ročílím a začnu jí argumentovat, tak si paní buď strčí prsty do uší a začne zpívat "la la la la la la" nebo křičet "STOP IT! STOP IT! STOP IT!" dokavaď já mluvím.

Chování pětiletýho rozmazlenýcho fracka.
Jelikož se tyto situace opakovaly, tak jsem se jí snažila vyhýbat co to šlo. Ale bohužel to nešlo pořád, protože když ji to chytlo, tak bylo úplně jedno, že tam třeba nejsem. Křičela si sama pro sebe a ve třetí osobě! Ve stylu "... ona ani ty světla neumí zhasnout! ona ani tu utěrku neumí pořádně poskládat..." zatímco já byla u sebe v pokoji a v kuchyni jsem to ráno vůbec nebyla. Ta ženská měla prostě psychickej problém ...

Nezůstalo to ale pouze u tohoto. Když jsem jí jednoho dne říkala, aby s tím řevem laskavě přestala, tak na mě výtáhla tyč od vysavače, kterou držela jako kopí a řvala její oblíbené "STOP IT! STOP IT! LEAVE ME ALONE" což já jsem nechápajíc zírala, protože já NIKDY nebyla ta, která by hádku začala. Vždycky to byla ona, která mě začala šikanovat a nepomohlo nic. Nepomohlo moje hloupý omlouvání a snaha o usmíření, nepomohlo ignorování, nepomohlo to, když jsem na ní křičela hnusný věci zpátky.
Poslední kapkou bylo to, když mi nechala v prádelně v jejím koši na prádlo vzkaz, jak hrozná jsem a co jsem to udělala ... emm, vyndala jsem její vysušený prádlo ze sušičky (prádlo host rodičů) a dala ho do jejího koše (potřebovala jsem tu sušičku použít a prádlo by tam jinak stálo do dalšího dne). Očividně prádlo bylo pokrčený, a to byla zásadně moje chyba! Vzkaz jsem ignorovala, a tak paní ten koš nakonec vynesla až do kuchyně, kde jsem ho překročila a pokračovala v ignoraci. Načež ona na mě vlítla a začala řvát tradiční písničku s tím, že jsem STUPID GIRL, a že to není její práce, ale moje práce!

Yeaah, right ... protože ona je placená za prádlo host rodičů, ale prát jej je moje práce =D
Celá ta situace mě přišla komická, ale paní to moc vtipný nepřišlo, a tak na mě začala to prádlo házet. Jóó už po vás někdy lítalo spodní prádlo vašich zaměstnavatelů? =D po mě jo, heč
Přišlo mi to vtipný, ale ten její řev byl hroznej. A když stála pár centimentrů od mojí tváře (byla mi výškou asi po prsa) se zatnutýma pěstma, čekala jsem, že se neudrží a skočí na mě.
Já jsem zapnula záznam zvuku na telefonu a celej ten její výstup nahrála. Pustila jsem to pak HM, aby pochopila, jak se celá situace má, protože tohle se dělo pouze v dobu, kdy host nebyli doma. Kdykoliv oni byli v blízkosti, paní se samou sladkostí k nim málem rozpustila. Dělalo se mi z její falešnosti špatně a na její hlas jsem byla těžce alergická.
HM poslouchala záznam s otevřenou pusou a první reakce byla, že tohle nemůže mít v baráku ... hrozně se mi omlouvala, že se tohle děje ... nakonec to dopadlo tak, ze HD si s ni "promuvil" nějak přes telefon.
Výsledkem bylo, že o týden později se řev opět opakoval ...
Jejich bývalá chůva, co byla v tu dobu na mateřšské dovolené, a která si s paní kafíčkovala, mi řekla, že si to nemám brát osobně. Prý nejsem jedinej člověk, se kterým měla paní takovejhle problém.

A tak, děti, jaké plyne z tohoto příběhu ponaučení? To, že najdete skvělou rodinu, na krásným místě ještě neznamená, že se nemůže posrat něco jinýho =D Takže milá paní na úklid, děkuji za zkušenost do života s takovou mrchou, jako jste vy ...  

the END

2 comments:

  1. Ahoj Moni,drsnej pribeh,doufam,ze ta trubka dostala padaka! Snad to neni jedina pani na uklid v celem Londyne,aby si tva host family nenasla jinou???
    Musim ti napsat z vlastni zkusenosti z USA. Mame s manzelem firmu a pracujeme pro klienty z Chicaga. ZASADNE ale nepracujeme s lidmi z Indie,Vietnamu,Filipin a jim podobnych. Nikdy. Zavolaji nam, my slusne odpovidame,ze jsme plni. Nemame zajem. Tihle lide, samozrejme jsou vyjimky!!! nemaji zadne vychovani,maji uplne jine standarty nez lide z USA a zapadni Evropy.Shrnu-li to, jsou to proste burani. Prvotridni!
    Vubec si to neber nejak osobne, pani proste nema predstavu,ze se lide k sobe muzou chovat slusne,ze pokud se clovek omluvi, veci se daji delat jinak a hlavne resit, ze tim nekonci svet.
    Promin,ale podle toho,co jsi psala bych ji strasne prala,aby ji tva rodina vykopla ji a ty jeji kyble a uterky z baraku lol.
    Hodne stesti!!!!
    Iva/Chicago

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ivi, nedostala. Já jsem HM řekla, že nechci, aby jí kvůli mě vyhodili. Z části mě jí bylo líto, protože její život nebyl úplně růžovej, a i když si tu zlost z toho vylívala na mně, tak to, že ji vyhodí, jí už v takhle pokročilým věku nezmění. Jejich bývalá chůva se vracela zpátky po mateřské s tím, že s paní vychází v pohodě. Je to teď na nich, jak si to tam uspořádají ;)
      Osobně si to neberu, protože vím, že všechen ten jed, co na mě plivala, byly jen výmysly, kterýma si potřebovala ventilovat ten svůj vztek na život. Aspoň mám k vyprávění spoustu zážitků, protože tohle je byla jen špička ledovce ...
      Jinak děkuju a taky přeju hodně štěstí (a sluníčka) v Chicagu =)

      Delete