Wednesday, September 09, 2015

CITIZEN OF THE EARTH


Domov. Co to slovo vlastně znamená? Místo, kde jsme se narodili? Místo, kde žijeme?
Říká se, že náš domov je tam, kde je naše srdce. Ale co když jsem kousky srdce nechala na různých místech po světě?
Vždycky mě hrozně rozesměje banální otázka "Odkud jseš?". A pokud člověk cestuje, tahle otázka je na denním talíři. Samozřejmě, že jsem z České Republiky, svůj původ v žádém případě nezapírám. Nicméně jsou situace, kdy se taková obyčejná otázka může zvrhnout v komplikovanější story.
Příklad:

Vlakové nádraží v cenru Barcelony ve Španělsku. Chci se ujistit, zda vlak opravdu jede směrem, kterým mířím, a tak se ptám slečny stojící poblíž. Po chvilce konverzace přijde naše otázka ...

Slečna: "Odkud jste?"
Já: "Z České Republiky."
Slečna: "Ach. Opravdu? Nezníte moc jako východo-evropanka."
Já: "To bude asi tím, že už nějkou dobu žiju v zahraničí. Bydlím v Lodýně."
Slečna: "Ach, ale britsky taky moc nezníte."
Já: "To bude tím, že jsem dříve žila v Americe."
Slečna: "Ach ... "

No máte asi přestavu, co tím myslím. Občas si připadám, jak přestrojený vlk v pohádce o Červené Karkulce.

hora Sant Jeroni poblíž Barcelony

Přízvuk mojí angličtiny zmutoval po osmi měsících života v UK do něčeho hodně zvláštního. V UK se mě ptali, jestli jsme Američanka. Zpátky v USA se mě ptali, zda jsem z UK.
Nenechte se ale zmýlit, rodilí mluvčí pozná, že je se mnou "něco špatně". Teda s mým přízvukem ;)
Můj HD se mi jednou hrozně smál, když jsem vyslovila nějakej komplikovanej sofistikovanej anglickej výraz naprosto bez chyby a vzápětí z nějakýho záhadnýho důvodu nebyla schopná říct správně "copy" =D

Abbey Road, London

Ale jak dlouhá doba je vůbec potřeba k tomu nazvat místo, kde žijeme domovem?
Když se mě v mých au pair letech někde na cestách zeptali odkud jsem, občas jsem odpovídala "Ohio". Protože jsem to tak prostě cítíla. Protože tam se narodila spousta mých amerických zvyků a zlozvyků. Dva roky v Ohiu mě zformovaly do něčeho nového a kus mě tam zůstalo.
Před nějakou dobou jsem byla na cruise (plavba na obrovske výletní lodi) do Mexika. Při večeřích jsme seděli u velkých stolů společně s dalšími cestujícími, kde jsem každý den potkala někoho z Ohia. Povídala jsem si s holčinou zhruba mýho věku, která se z Ohia odstěhovala a obě jsme nostalgicky vzpomínaly na to, jaký je život v Ohiu ...

návštěva v Cincinnati a moje "děti", který poněkud vyrostly, dokonce i převyrostly (jsem úplně vlevo)

Mayské ruiny, Mexico

Pak tady máme Miami. Když jsem byla tehdy na vylete v Barceloně, poprvé jsem zažila hodně silný "homesick" neboli stesk po domově. Byl to ale stesk po Miami. Stesk po místě, které je zalité sluncem, mistě, kde je vzduch nasáklý vůní oceánu a exotických květin a stormů. Samotnému životu v Miami bych ale ráda věnovala vlastní článek, neboť je toho k rozebrání poněkud více.

východ slunce na Miami Beach
Došla jsem do fáze, kdy to, co bylo dříve cizí se stalo známým a co bylo dříve známé je nyní cizí. To platí hodně co se týče České Republiky. Kromě rodiny a hrstky dobrých přátel je zbytek věci tak nějak cizí. Můžou to být třeba i věci hezké, jako tradice či určitá místa, ale čas prostě dělá své a já už to bohužel cítím jinak. Připadá mi, že když jsem na cestách, tak mi ten pocit "neznáma" přijde zcela všední, jelikož je cizina a cizí jazyk mým domovem. Je to pěkně zamotané =D


Už jako malé mi povídali, že mám cikánskou duši. Velkou část školních prázdnin jsem procestovala po všech tetičkách a babičkách, i když to bylo jen v rámci Moravy. Vždycky mne lákalo to, co bylo za humny. A kdyz jsem se před pár lety odstěhovala z ČR, zjistila jsem, že už pro mne není cesty zpět ...
Fisher Island
Před nějakou dobou jsem tedy znovu přemýšlela nad otázkou "Odkud jsi?" a došla jsem k názoru, že jsem prostě odevšud. Můj domov nemá hranice, jsem obyvatel planety Země a moje (zjednodušená) adresa domů je následující

Planeta Země
Sluneční Soustava
Mléčná Dráha
Vesmír




8 comments:

  1. Děkujeme za krásný článek, ono až tak nezáleží na tom, co máme napsané na nějaké kartičce, nebo na přesné lokaci, ale na tom, co cítíme v srdci. Ať se ti daří :)

    ReplyDelete
  2. Ježiši, já jsem úplně v šoku :-D Já si pamatuju tu fotku krásné malinké holčičky v kloboučku, kterou jsi chovala někde na zahradě a ona už je takhle veliká? Šílený, jak ten čas letí :-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. =) malá oslavila čtyři roky a už chodí do školky ... už je to velká holka =)))))))

      Delete
  3. Skvělý článek, vždycky jednou za čas kontroluju jestli tu není náhodou něco nového, jelikož mám všechny tvoje články už pročtené a některé dokonce i dvakrát. Ať se ti daří a jsi šťastná, v blogu pokračuj dál, protože číst to je něco skvělýho :)

    ReplyDelete
  4. Moc všem děkuji za krásné komentáře a povzbuzení =))) Určitě se zase brzo ozvu =) Taky se mějte fajnově!!!

    ReplyDelete
  5. Skvělý článek, jako vždycky!

    ReplyDelete