Tuesday, May 17, 2016

ŽIVOT V MIAMI


Znáte takový ten pocit, když jste na dovolené a ráno si jdete pro kafe či snídani. Procházíte se útulnýma uličkama či kolem pláže, palmy se lehce pohupují v mořském vánku a vám se ani za zlatý prasátko nechce odjet domů? Takový pocity mě přemáhají docela často, jen s tím rozdílem, že sekundu poté si uvědomím, že vlastně jsem doma =)
Aneb článek plný slunečných paprsků, kokosových palem, půlnočního koupání bez plavek a dalších těžkostí ze života v Miami ...


Na otázku "Jaké je Miami?" mám spoustu odpovědí ... od slunečné a překrásné po deštivé a falešné.
Prvně bych ale chtěla vysvětlit tři názvy: Miami, Miami Beach a South Beach.




MIAMI: město na jižním cípu Floridy

MIAMI BEACH: ostrov a samostatné město spojené s pevninou několika mosty

SOUTH BEACH: oblast v jižní části Miami Beach, turistické párty centrum
                 


Všeobecně se používá název Miami, i když spouta turistů vidí z Miami pouze letiště, a pak celou dovolenou tráví na Miami Beach =)

Já přebývám v kouzelném sousedství zarostlém džunglí, těsně za okrajem South Beach. Na tu bílou pláž s azurovou vodou mě to trvá pár minut chůze. Z otevřeného okna jsou slyšet převážně zpívající papoušci a zřídkakdy nějaké to auto. A pokud chci trochu šílenství, South Beach je hned za rohem. Zní to jako ráj, viďtě?


moje zelený sousedství těsně před bouřkou

Když jsem jako malá vyrůstala v malinkaté vesničce na konci světa, často jsem lítala hlavou v oblacích a snila o tom, že žiju na exotických místech. Lovte v paměti filmy jako Modrá Laguna, Volání Divočiny nebo Cindy, které jsem na kazetě přehrávala donekonečna =) Kruci, tehdy byla i představa Olomouce vzrušující! (nic proti Olomouci prosím)

I přes to jsem nikdy neplánovala žít v Miami. Někdy je prostě potřeba nemít plán, nechat život plynout, protože nakonec se stejně dostaneme tam, kde máme být. I když se to tak na první pohled nemusí zdát.

Když se někomu zmíním, že mým domovem je Miami, je mi jasný, jaký obrázek se lidem promítne hlavou jako první.


Ano, Miami je turistickou párty mekou. Je ale také mnohem víc a hlavně mi přirostlo k srdci neskutečným způsobem. Každý den tady si hýčkám a ukládám do paměti a žádný východ či západ slunce mi není lhostejný.




Nejvíce miluju rána, kdy celý ostrov prospává včerejší kocovinu, kdy je venkovní teplota naprosto ideální, vzduch voní po tropických květinách a oceánu, a zatímco jedu v autě se staženýma okýnkama a z rádia mě zpívá Bob Marley, mám pocit, že mi snad srdce musí puknout štěstím. Haha. Sluníčko dělá divy a po takovém ránu pak člověk prochází dnem s permanentně přilepeným úsměvem na tváři.

Snažím se přebít lenost a být na pláži při východech slunce jak jen to jde. Ale temné síly a vyhřátá postel často vítězí.



U domu nám rostou mango stromy a u sousedů tajně sbírám karamboly (neboli čínské hvězdice). Jednou si takhle jedu na kole kousek od domu a vidím na cestě veliké avokádo, které už bohužel prohrálo boj se hmyzem. Myslela jsem na toho člověka, kterému to avokádo pravděpodobně vypadlo z tašky, protože kde jinde by se na zemi vzalo avokádo, no ne? Kde vůbec rostou avokáda? Ne, nerostou na pultech supermarketů, nýbrž na stromech! A kousek od domu jeden takovej je.








Vedle domu nám ale roste ten nekrásnější strom na světě! Je to fíkovník banyán, který má hustý plášť kmenů, nespočet vzdušných kořenů a bohužel plot okolo zamčený na zámek. Ještě jsem nezjistila proč by chtěl někdo zamknout strom, ale hádám, že né všichni se na ten strom koukají bezelstně jako já. Jednoho rána jsem se procházela s ještě zalepenýma očima a Lunou na vodítku (pejskem, kterého jsme našli na ulici a později vrátili majitelce) a zjistila, že brána k magickému stromu je otevřená. Rychle jsem využila situace, sundala boty a běhala bosá kolem stromu nevěříc vlastnímu štěstí. Za chvíli se ke mně přidala vačice, která se protáhla pod plotem a vůbec ji nezajímala moje přítomnost. Strom je tak veliký, že i když se člověk přilepí zády k plotu, nevejde se celý do normální fotky a je potřeba udělat panoráma z několika fotek. Výprava do středu stromu je sama o sobě dobrodružství. Snažila jsem se najít původní kmen ale byla jsem z toho jelen a nevím nevím ...



centrum fíkovníku | kouzelná Tilandsie provazovkovitá (neboli Spanish Moss) roste všude po stromech | Vlnovec Pětimužný a jeho obrovské kořeny

Kromě objevování stromů trávím čas honbou za nejrůznější zvěří. Začala bych asik ještěrkama. Kolem domu jich musí žít snad stovky. Občas nás navštěvují i v bytě. Věřím, že se vám teď možná ježí vlasy na hlavě z toho pocitu. Mě prvně taky, když na mě ještěrka vyskočila z mojí boty. Ale zvykla jsem si, haha. Myslím totiž pozitivně, protože se nám starají o kontrolu létajícího hmyzu =)

Pak jsou tady trošku větší ještěrky, a to leguáni. Ano, ty velký příšerky v teráriích ve zverimexu. Přesně ty nám tady běhaj volně. VŠUDE. A jsou obrovský! To si tak sedíte na romantické lavečce u vody, když slyšíte šustění v koruně vedlejšího stromu. Koukáte po stromě v domnění, že je to možná pták nebo veverka. A houby. Je to vypasenej leguán velkej jak kočka! No přísahám na neviditelnýho růžovýho jednorožce, že byl velkej jako malej dinosaurus!




šplhám po stromě za účelem vyfotit toho obrovskýho leguána, bohužel neúspěšně 

A slyšeli jste už o státním ptáku Floridy? Je to komár, vážení! =D
Kupříkladu naše prádelna je venku pod širým nebem. Zní to jako hippie pohádka, vypadá to jako hippie pohádka, ale ve skutečnosti je to komáří jídelna. Během léta (čti 10 měsíců v roce) je potřeba se nasprejovat repelentem, když chci jít do "prádelny" po setmění. Jinak se vracím s potřebou pro krevní transfúzi.

Taky tady žijou nediditelný upíři. Jsou tak šikovní, že občas ani nevíte, že vás kousli. Lidé jim říkají no-see-ums. Tu se poškrábete na noze, tu se poškrábete na ruce, nevidíte nic ... a večer pak najednou vypadáte jak neštovicovník.

Zažila jsem tady kdejaký více či méně chlupatý příšerky. Les prosetej pavoukama velkýma jak moje dlaň, volně běhajcí aligátory, ale se žralokem jsem zatím ještě neměla tu "čest".


pozor na přecházející pumy! | tenhle pavouk visící v koruně stromu byl nechutně obrovskej | portrét leguána 


Pláž je tady nádherná, písčitá a behěm odlivu neskutečně mělká, speciálně dole v South Beach. V tyhle dny je potřeba dlouhá procházka skrze malé písčité osrůvky, než si člověk může jít zaplavat.

Floatopia párty na South Beach, kdy si všichni přinesou něco "plovoucího" a obří cruise loď v pozadí

Jsou ale dny, kdy je voda šíleně špinavá, plná řas, které hnijou vyplavené na pláži a jejich smrad musí cítit snad i vevnitř těch přepychových hotelů táhnoucích se podél pláže. Ty hotely si většinou udržují "svůj" kousek pláže, ale bojovat s přírodou, která je neustále v pohybu se nedá.


Občas je taky cítit něco jiného, čím je Miami doslova nasáklé ... a to je faleš. Je očividné, že místo jako Miami Beach přitahuje určitou sortu lidí.


Je to o penězích, o luxusních značkách, o tom jak člověk vypadá a znovu o penězích. Na každém rohu je možné narazit na přepychové vily a jachty kotvící u domů. A po nějaké době strávené v Miami shledáte kolemprojíždějící Lamborghini naprosto všední.
Jednou mě můj spolubydlící takhle vytáhnul večer ven na pár minut. V jeho Porche jsme dojeli na jednu z hlavních ulic v South Beach, kde stálo nablejskaný Ferrari, který mělo vybitou baterku a on jej potřeboval nastartovat a převést na parkoviště. Kolemjdoucí turisti na nás zírali jak na pandu v zoo. A když jsem pak v mých $1 žabkách, vypraných domácích šatech, bez make upu a s rozcuchanýma vlasama v tom Ferrari projížděla ulicemi Miami Beach, celá ta situace byla ještě více komická. Lidské uctívání materiálních objektů je naprosto padlý na hlavu.
hlavně, aby tam ten kůň šel vidět!!! 
Miami je hrozně rozmaniné místo co se kultur a jazyků týče. Více než polovina obyvatel jsou hispánského původu, duuuh. Miluju jejich kuchyni, hudbu, jazyk a hlavně tu barevnost jejich života.
kubánská část Miami - Little Havana 

Miami také nazýváno židovským hlavním městem USA a je naprosto běžné potkat ortodoxní židovské obyvatele nastrojené do chlupatých klobouků či jiných tradičních oděvů.


A teď trochu o počasí v Miami =) Jsou tady dvě roční období. Léto a ty-kráso-asi-umřu-horkem léto. Léto trvá zhruba dva, tři měsíce v období Vánoc. V tuto krásnou dobu všichni Miamiané (čili obyvatelé Miami) vytahují "teplé" oblečení z vakuových pytlů, yogíni na pláži maj ráno namísto plavek mikiny a aligátoři si nechávaj narůst srst. Prostě normální léto.
ten den foukalo tak hrozně moc, že jsem měla husí kůži

nezdá se to, ale ta palmová větev je fakt těžká
Vánoce bez zimního kožichu

Na zbytek roku se Florida přesouvá černou dírou ...


Normálně nejsem velkej fanda klimatizace, ale v ty-kráso-asi-umřu-horkem létě se bez toho člověk jen těžko obejde. Na druhou stranu voda je naprosto úžasná a půlnoční plavání za svitu měsíce je nezapomenutelné.



A co se týče letních přeháněk. Ehm, těm se říká hurikány. Stejně jako je tady extrém s horkem, tak je to i s deštěm. Neexistuje zde lehký déšť. Buď je krásně nebo konec-světa-přichází bouřka.



když pořádně zaprší, ulice jsou pod vodou | to si tak člověk zaběhne do krámu pro něco a za pět minut je totálně zmáchanej

Letošní "zimu" jsem poprvé v životě strávila v Miami. Jelikož veškeré mé zimní oblečení zůstalo v Ohiu a Londýně, nevlastním zimní kabát, čepici či rukavice. Můj nejteplejší kus oděvu je rolák. Řeknu to ještě jednou. Můj neteplejší kus oděvu je rolák =) =) Tak nějak se mi chce vyběhnout na kopec a vykřičet to z plných plic. To by tady ale prvně nějakej kopec musel být. A neptejte se mě, co budu dělat. když pojedu do míst, kde je reálná zima. Byla jsem na podzim v Chicagu a na Vánoce v Ohiu. Na světě je spousta nepoužívaného oblečení a dobrých duší, takže jsem nezmrzla.
V ošklivých šedivých dnech v Londýne jsem si místo hudby pouštěla zvuky deštného pralesa, jelikož mi připomínaly Miami. Tady stačí otevřít okno nebo vzít laptop na zahradu.

moje kancelář na zahradě =)

A tak se stalo neočekávané, a já si nedovedu představit, že bych žila na místě, kde je "zima". Miluju teplo a miluju to těžké rozhodování, zda si ráno oblíknout sukni či kraťasy. A kdyby mi vedle domu vyrostla vysoká hora, na kterou můžu šplhat, byla bych ta nejštastnější holka na světě.


Ale i bez tý hory to tady stejně zbožňuju. A šplhat můžu aspoň na střechy budov ...


Protože sluneční paprsky nejsou třeba odhazovat lopatou =)


8 comments:

  1. Ahoj Moni, jsem moc ráda, že jsem se dočkala nového příspěvku, skoro každý den jsem koukala,zda jsi něco nenapsala. Chápu, že to nepíšeš asi schválně,ale mě by zajímalo, jak to teď máš? Vím, že dřív jsi tam byla s přítelem. A na jaká víza tam jsi? Měj se krásně, tady konečně začíná být hezky,ale na Miami to nemá:-D

    ReplyDelete
  2. Ahoj Moni, taky by me zajimalo, jak jsi to vyserila s vizama? Vdala jsi se nebo jsi tam zustala nacerno? Pochybuju, ze tenhle blog bude cist nekdo z immigracniho :-D

    ReplyDelete
  3. Nádherné fotky! Děkujeme moc za článek :)

    ReplyDelete
  4. Ahoj, Moni :)
    Nemám tušení, zda si na mě ještě pamatuješ, ale je to už pár let, co jsme si psaly - tenkrát si zrovna letěla do USA a já se zamilovala do tvého blogu - přesněji hlavně do tvých fotek. Naposledy jsem pak četla něco o tom, že se ti ztratil bratr (???!!!) a od té doby jsem na tvém blogu nebyla - až teď. Musím uznat, že je to paráda a upřímně - jo, závidím ti! :) Kde ses tam vzala, po té au-pair kariéře? Máš přítele, či manžela? :) Fotky jsou stále úchvatné, stejně, jako tvé psaní. Prostě "Monika in wonderland" ... ♥

    ReplyDelete
  5. Zdravím a děkuji za hezký komentáře. Co se týče všech těch otázek ... =) jednou to všechno sepíšu, nicméně ráda bych si do určité míry zachovala soukromí a neměla můj osobní život vyplácnutej takhle na veřejnosti ;)

    ReplyDelete
  6. Ahojky Mony, tak jsem navštívila po dlouhé době Tvoje stránky.Vidím, že jsi spokojená. Moc Ti to přeju a stále vzpomínám. Časem ti pošlu taky fotky těch našich raubířů. měj se moc a moc krásně zdraví Tě Kalinka

    ReplyDelete
  7. Ahoj, platonicky miluju tvůj blog, nezapomeň na nás na čtenáře :))) Takovýto článek se ze zimní upršené Anglie četl jedna báseň!

    Zápisky z cest a života v Anglii ⇨ Secrets of M

    ReplyDelete
  8. Ahoj, taky jsem sem zabloudila po delší době a pamatuju si, že asi tak před třemi lety, když jsem objevila tvůj blog, zhltla jsem ho neuvěřitelnou rychlostí, líbí se mi jak píšeš a fotky jsou taky úžasné. Takže budu navštěvovat dál a nedočkavě vyhlížet další příspěvek:).

    ReplyDelete